Procitnutí křídel Eluniny naděje - I. kapitola

Prolog

        Vše začalo, když byla kapitula tisíce synů vlákána do pasti, kde na ni již bylo připraveno spousta hordských hrdinů. Julia jim jela na pomoc a modlila se k Elune, aby zasáhla a jejím přátelům, její rodině pomohla. Elune odmítla pomoci a Julia na místo boje,
masakru dorazila pozdě. Její přátele leželi mrtví ve vlastní krvi a její velmi dobrá kamarádka Helen, byla proměněna v železnou sochu. Proklela Lunu. Na místě zůstávala dlouhou dobu, zešílela a od smrti ji dělil pouze vlásek, když v tom se z nebes snesl samotný aspect magie, Malygos. Mladou kouzelnici odnesl a zachránil ji život a udělal z ní svoji učednici, Julia titul přijala a od Malygose dostala požehnání do Tempestovi dýky, kterou získala dávno z DoomWalkera. Vrátila se do SW na ledovém fénixovi, kde probíhal masivní útok hordy, ten, kdo se k ní nepřidal, zaplatil životem. Využila sílu z Tempestovi dýky pomocí níž málem vše zničila, bohužel se stala chyba. Z Julie se staly dvě bytosti. CrazyJulia, která nyní slouží Malygosovi, vede guildu Wings of Malygos a vlastní Tempestovu dýku, které od události v SW již nikdo neřekne jinak než Essence of Malygos. Druhá bytost, která vznikla, se nazývá BlackJulia (Black Star), která vede armádu Black Stars a sama sebe prohlásila za aspecta temnoty. V příběhu se bude vyskytovat jméno Julia, kde se takto bude označovat CrazyJulia, jelikož Julia je její jméno a Crazy pouze její titul, který získala kvůli své trhlosti a šílenosti v minulosti.

1. kapitola - Helen promluvila

         Uběhlo spoustu času od smrti milovaných členů z kapituly Tisíc synů, každý den si na své mrtvé přátele Julia vzpomene a občas jí i slza ukápne. Procházela se po městě Dalaran, městě mágů, které se vznášelo pár set metrů nad lesem křišťálového zpěvu. I když se nacházelo v Northrendu, kde příliš teplému počasí není přáno, bylo ve městě příjemně teplo, které zřejmě bylo výsledkem magie.
        „Julíí!!,“ ozvalo se za jejími zády, když se otočila uviděla paladina v zářivé zbroji, jak jede směrem k ní na obřím broukovi z Ahn’Quiraje. Byl to Scarab lord Distortion. „Za chvíli dorazí Leon a Caligula, nechceš s námi vyrazit do zdejšího Violet Holdu?“
Kouzelnice pokrčila nosem a slušně pozvání odmítnula: „Promiň, ale dnes mam v plánu vyrazit na jednu cestu za starými známými. Musím se připravit.“ Scarab lorda očividně odmítnutí trochu zklamalo, avšak se uklonil a dodal: „Dobrá, tak jindy.“
        Julia zamířila do jižní dalaranské banky, kde si ze schránky vyzvednula věci, které si na cestu připravila, nacpala je do batohu, který přehodila přes rameno. Zamumlala několik slov, obklopila ji magická aura, která ji pohltila a přemístila do věže mágů ve Stormwindu. Jen co stanula ve věži, hned ji s úsměvem zdravili místní trenéři Elsharin, Dumas, Jennea a Larimaine. Jsou to její přátelé, kteří ji spoustu naučili, co se týče kouzlení. Julia se vždy ráda staví ve Stormwindu si s nimi popovídat, je to její domov.
        „Dáš si čaj, Juli?“ zeptala se Jennea.
        „Ne, děkuji,“ usmála se ledová kouzelnice. „Cestuji, stavím se tu jindy, ahoj.“
        Mágové popřáli své kamarádce hezkou cestu a rozloučili se. Projížděla městem směrem ke Gryphon masterovi, cestou ji všichni místní zdravili a guardi salutovali, ona jim pozdravy s úsměvem oplácela.
        „Zdravím Dungare,“ oslovila místního gryphon mastera, který na ní koukal přes brýle, kolem odpočívalo několik gryfů v dřevených, slámou vystlaných hnízdech.
        „Čest, Julie. Rád tě zase vidím. Mohu pro tebe něco udělat?“
        „Jistě,“ usmála se. „Potřebuji letět do Blasted lands i ze svým tygříkem Fangem.“
        „Hned pro vás připravím dva nejlepší z mých letců, samozřejmě to bude stát pár stříbrných.“
        „Tady je celý zlaťák,“ zaplatila.
        „Jsi štědrá, díky,“ uklonil se. „Za minutku budou gryfoni připraveni k odletu.“
        Julia již letěla nad zničenou zemí Blasted lands, dříve tu byla džungle, avšak otevření portálu a neustálé útoky démonů ji proměnilo v sopečnou pustinu. Dříve to bylo opravdu klidné místo, teď každou chvíli jde slušet hromobití a pukání sopek. Místo, kde žili krokodýli, tygři a pavouci, je nyní obýváno démonickými bytostmi. Přistála v opevnění zvaném Nethergarde Keep a okamžitě naskočila na svého tygra a uháněla do divočiny mimo město. Mířila po cestě na jih, na místo kam se moc smrtelníku
vkročit neodváží, na místo zvané The tainted scar, sídliště démonů a jim podobné havěti. Projížděla místo, co nejrychleji to bylo možné a před zraky démonů se snažila skrýt. Neměla strach, ale nechtěla se zdržovat hubením nějakých potvor. Konečně dorazila bez prolití krve démonů k jižním horám, kde přistoupila k jedné, která byla označena symbolem křídla, to ona v minulosti za pomocí magie symbol do hory vypálila.
        Chvíli symbol hladila, pak na něj přiložila dlaň a zamumlala: „Raka belan x zar revos rakkan!“ Hora se zachvěla, popraskala a vytvořila vchod do hory, jakmile kouzelnice vstoupila, opět se průchod uzavřel. Julia nyní stála v tmavé chodbě pod horou.
        „Zennsh,“ vyslovila a stěny chodby začaly jemně svítit modravou barvou. Procházela chodbou svižným krokem, avšak byla ve střehu. Už se blížila k bráně na konci chodby, když se za jejími zády něco ozvalo. Rychle udělala krok stranou, nějaké ledové kouzlo ji prolétlo blízko hlavy tak, že jí rozcuchalo vlasy. Pohlédla na svého soupeře, byla to nějaká žena, ale do obličeje ji
neviděla. Nepřátelská osoba po Julii vystřelila další ledovou střelu, Julia mávla rukou a její frost ward kouzlo pohltil, mávnula podruhé a zasáhla soupeřku frostboltem tak, že ji okamžitě srazila k zemi. Udělala několik kroků k ležící zahalené ženě, která se snažila rychle vstát, avšak ji opět srazila Julia fire blastem. V ruce zářila Essence Malygose, které si postava všimnula a křiknula: „Araka!“ a strhnula si masku z obličeje, byla to kříženkyně modrého draka a lidské bytosti.
        Vzhledem a stavbou těla připomínala dreaneiskou ženu, avšak tahle byla sytěji modrá a místo kůže měla šupiny. Uklonila se před ledovou kouzelnicí a klekla k jejím nohám.
        „Ma enki.“
        Julia se jí též poklonila a nebyla překvapená tak zvláštní nevídanou rasou, jelikož ona je ta, která ji stvořila za pomocí Essence Malygose. Konečně stanula před branou, pronesla opět nějaká slova v jazyce draků: „Maez alar no me,“ a brána za sebou odhalila nádherný safíry zdobený chrám, kde uprostřed stála železná socha válečnice Helen. Nebyl to ledajaký chrám, byla to hrobka členů kapituly tisíce synů. Julia přistoupila k soše a poklekla, chybíte mi. Když klečela tak blízko k soše Helen, cítila něco podivného, postavila se na nohy a dotkla se Helenčiny tváře... Pomalu otevřela oči. Skláněla se nad ní dračí žena a ustrašeně na ni hleděla, chvíli ji trvalo, než pochopila, kde je a co se stalo. Když se dotknula Helenčiny sochy pocítila mocnou magii, jenž kdysi z válečnice udělal jen kus železa. Vnutila jí do hlavy neúplné obrazy, které nechápala.
        Však ty to pochopíš, ozval se jí jemný ženský hlas v mysli.
        Helen, jsi to ty? Optala se Julia a srdce ji tlouklo jako o závod.
        Promiň, to tě zklamu, nejsem Helen. Odpověděla.
        A kdo tedy jsi?
        Myslím, že pro zatím bude lepší, když odpověď na tuto otázku zůstane tajemství.
        Mohu ti věřit? Když ani nevím, kdo jsi?
        Julie, pokud mi věřit nechceš, nemusíš, ale chci ti pomoci.
        Dobrá tedy, ale pokud mě podrazíš…
        To neudělám. Zarazila ji dříve než kouzelnice dokončila myšlenku. Nyní se vrať na bojiště, kde byli tví přátele zabiti.