Poslední sbohem

VI

        Byl výjimečně slunečný den a já jsem uháněla na svém sněhově bílém válečném Talbukovi, kterého jsem si celkem nedávno zasloužila u frakce The Mag´har za věrnost. Uháněla jsem přes sněžné pláně Dragnonblightu směrem na jih do vesničky Moa´ki Harbor. Chtěla jsem si u The Kalu´ak vyjednat další úmluvu, abych od nich mohla po lehkém smlouvání o ceně dostat jejich Nurtured Penguin Egg do své sbírky. Je tak roztomilý! Ano, mazlíčci byla jedna má vášeň. Šaty potom ta druhá... Vítr mi šlehal do tváří, až mi mrazem zrůžověly a plášť prostě vlál za mnou, protože díky poryvu větru se nedal udržet u těla. Měla jsem dokonce i radost. Nebylo to totiž ani den, co zemřel Starbreaker... Radost z rychlé jízdy a nachvíli jsem pustila otěže a zakřičela divoké „Uuuuáááá...“ snažila jsem se na nic nemyslet.

        Prosvištěla jsem okolo dračího paláce, když tu mi přišla okolní krajina podivně jiná. Trochu jsem zpomalila jízdu a zpozorněla. Cestou na jih tu bylo okolo čím dál více podivných rýh v promrzlé zemi a nějak podivně očouzeného sněhu. Když jsem se dostala na dohled pobřeží, spatřila jsem příšernou spoušť. Co se tu proboha stalo? Seskočila jsem z Talbuka a pomalu se přibližovala k místu. Co kdyby tu ještě bylo nějaké nebezpečí. Ale byl tu jen černý kráter a nějaká těla. Přišla jsem ještě blíž, a než mi došlo kdo tam leží, trvalo to notnou chvíli. Přeci jenom po tom výbuchu nebylo uplně snadné poznat, o jakou jde vůbec rasu. Pak jsem ale viděla zbytky zápěstí.

Po tom, co jsem viděla umřít Starbreakera už jsem neměla slov. Neměla jsem sílu křičet. Stála jsem nad promrzlou mrtvolou Painmistress a ještě nějaké alícké potvory a nedokázala jsem se ani pohnout. Vždyť proboha neměla ani ruku! Pak jsem si všimla očouzeného svitku s pečetí a natáhla se pro něj. Byl adresován mě:

Drahá Browyn,

vzhledem k posledním událostem, jež se za posledních pár dní staly, nemáme na výběr a …

        Rozřásly se mi ruce, že jsem skoro nemohla číst. Pár řádek mi zde věnovali i ostatní. Klesla jsem nakolena a znovu se rozhlédla po té spoušti. Ale nedala se snadno, alespoň to mě nepatrně zahřálo. Četla jsem poslední řádky:

… nezapoměň všem vyřídit naše vzkazy a náš příběh. Máme Tě rádi.

Dragonmawská princezna a především tvá přítelkyně,

Painmistress

        Po tváři se mi skutálelo pář krokodýlích slz a když jsem pohlédla k obzoru, v dáli na moři byla vidět jen odplouvající loď. Jsou na ní? Nebo už jsou dávno pryč? Tak jako tak, musela jsem své nejlepší kamarádce Painmistress dát navždy sbohem. Další bytost, kterou jsem ztratila v tak krátké době. A i všichni ostatní co odešli.. budou mi moc chybět. Sundala jsem jí ze zápěstí náramek, otočila jsem se, nasedla na Talbuka a zapomněla na nějakého tučňáka. Je to jasné. Musím za Thrallem.