Soulreaper - Radši ty než já

        Bylo tolik otázek, na které se musel Soulreaper své sestry zeptat a ona jeho. Nečekanou idylku rozerval útok na Shadow Vault. „Jdou od lomu, jsou to ti, kteří nás posledně z něho vytlačili“, v panice slyšel čísi hlas. Soulreaper vzal sestru za ruku, sáhl po meči u pasu, který dostal za odměnu od Thralla od bitvy v Undercity, ale něco ho hned zarazilo. „Doufám, že jsem se mýlil, když jsi mě jako malá spálila. Přeji si teď, abys mi ukázala že kouzlit umíš dobře“, omluvně zašeptal k Annihilushce a došlo mu co ho drží na místě. Měl neuvěřitelné štěstí že vidí svoji sestru naživu, byla posledním Sunstrikem naživu. Nechtěl ji vidět ve smrtelné nebezpečí. „Buď opatrná a nechoď dopředu, my to nějak zvládneme“. Annihilushka chytila bratra za rameno a s úsměvem mu ukázala ohnivý déšť, připomínající pád meteoritů, kterým odrazila nemrtvé agresory probíjeje se po pravém křídle. Soulreaper uznale přikývl hlavou a už klidnější se vrhl do vřavy.
        Jeho první obětí v boji byl koštěný mág, kouzlící zákeřné kletby z chvostu jejich řad. Soulreaper se pohledem predátora hledícího na svoji oběť zaměřil na svůj cíl a vyslal proti němu temné kouzlo, které se však minulo účinkem. Otráveně zavrčel a zformoval masu temné energie, jako již nespočetněkrát. Cítil, že kouzlo je připravené a vymrštil ho proti kostlivci jako laso. Černokněžník přerušil vyvolávání dalšího svého kouzla, překvapen smrtelným nebezpečím. Pohlédl dále po kouzlu, až si všiml temného rytíře. Soulreaper cuknul svým kouzlem a kostlivec letěl přímo proti němu. Služebník Krále Lichů si se škodolibým výrazem v tváři připravil kouzlo a ještě než se elf stačil napřáhnout, vyslal ho proti němu. Soulreaper se pokusil uhnout, ale kouzlo se roztahovalo, až utvořilo kruh, stahující se kolem jeho hlavy. Pohlédl kostlivci do prázdných očních důlků a zuřivě se napřáhl svoji zbraní. Ten, očekávaje elfův pohyb, trhl s magickou smyčkou. Jak si ale překvapeně uvědomil, jeho kouzlo se minulo účinkem a temný rytíř nijak nezraněn švihl svým mečem do perfektního oblouku, rozdrtíc mu přitom většinu kostí. Ani Soulreaperovi však neušlo náhlé selhání černokněžníkova kouzla a otočil se za sebe. Annihilushka na něj mávla a z levé ruky ji vyšlehla ohnivá koule, kterou proměnila ghúla vprostřed řad Pohromy na ohnivou pochodeň, která zapalovala ostatní bestiální vojáky Krále Lichů. „Ustupují, zatlačte je až do lomu“, zaslechl povědomý hlas, který jak správně tušil, patřil Koltirovi. Temní rytíři vydali ze svých hrdel pokřiky a rozběhli se za ustupujícím nepřítelem na jihozápad.
        „Jak ses sem dostala?“, otázal se Soulreaper znovu Annihilushky, již v klidnější chvíli. Morgraine byl spokojen s postupe jeho vojáků, nyní okupujících lom. „Víš, pamatuješ si ještě než jsi od nás odešel Ramitha?“. Soulreaper mlčky přikývl. Tmavovlasého elfa, který dříve prokazoval jeho sestře náklonnost různými dětinskými naschvály, čímž mimo jiné přinutil Annihilatora, aby mu důrazně vysvětlil zásady slušného chování, nemohl zapomenout. Než se pochlapil, aby ji vyklopil co k ní cítí, dostával od jejího staršího bratra co proto, když nikdo nepřihlížel. „Chránil mě, když můj táta zapálil náš dům aby nepadl s mojí matkou jako posluhovač Pohromy. Než mu došlo, že nejsem s nimi bylo již pozdě. Ramith bojoval, ale byl do mě naprostý blázen. Přivedl mě ke břehu, kde měl přivázanou svoji starou rybářskou loď a poslal mě na jeden ostrov...který..no strávili jsme tam pár chvil. Slíbil že za mnou dojde, až tady bude muset ustoupit. Už tehdy tušil že neubrání s ostatníma svoji vesnici. Nevěděl ale kdy přestat. A zatímco jsem dva měsíce čekala ve strachu co se děje jinde v zemi, on přišel. Vymanil se s ostatními rytíři ze spáru Arthase a nechtěl mě opustit. Trval na tom, abych šla za ním až sem“. Soulreaper těžce přikývl a vzpomněl si na své rodiče. Mezitím se za jeho zády vytvořil velký stín a on spatřil Koltiru, který až omluvně čekal na konec dialogu. „Náš velitel tě chce vidět“, podal Soulreaperovi ruku a vydal se s ním k největšímu stanu tábora.
        „Tvé schopnosti a drobet patetický příběh shledání mě zajímal, Soulreapere“, zachraptěla osoba v křesle naproti nim. Koltira ustoupil dopozadí a nechal oba, aby si řekli co potřebují. „Potřebuju někoho, kdo zvládne pendlovat mezi námi a křižáky, vedenými Tirionem Fordringem. A ty jsi býval zloděj, což tě k tomuto úkolu předurčuje“, gestem ukázal Soulreaperovi, aby se posadil proti němu. Icecrown je nebezpečné místo, plné Arthasových jednotek a jeho koštěných draků. Musíš být velmi obezřetný a nenápadný, aby ses dostal až k tvému cíli. Udělal bys pro mě tu laskavost? Vysvětlím ti přesně tvé úkoly“. Soulreaper drobet zaražený nakonec ze sebe vypravil: „A co moje sestra?“. Mograine přikývl. „Jistě ti už pověděla proč tu je jediná tolerovaná osoba, která není jako my“. Soulreaper sklopil zrak, věděl že chtě-nechtě bude muset doručovat zprávy mezi Shadow Tombem a Crusader´s Pinnaclem. „Dobře, pokračujte pane“. Když domluvil, luskl prsty a přivolaný strážce vyvedl Soulreapera ze stanu. Proti nim se blížily dvě postavy. Jak se blížili, rozeznal Annihilushku, svoji sestru a jejího přítele Ramitha. „Kam ho vedete? Vždyť nedávno přišel“, snažila se ještě vyvléknout svého bratra z jeho úkolu. Snažila se vrhnout svému bratru kolem ramen, ale Ramith, snad ve strachu že by se jeho milá vrhla na strážce, aby pomohla svému bratrovi ji chytil kolem ramen. Chvilku po sobě zúčastnění vrhli několik pohledů, z nichž každý značil něco jiného a nakonec se Soulreaper se svým doprovodem vydal k ustájeným wyrmům. „Ona ví, proč má běsnit“, ozval se strážce se svými prvními slovy až když byli u jeho wyrma. „Snad budeš mít více štěstí, než předchozí čtyři poslové před tebou“, podal strachy bledému elfovi dopis s Mograinovou pečetí. Vedle Soulreapera se postavil další wyrm s jeho jezdcem. „Ferene, snaž se dostat alespoň tohohle zelenáče zpátky v jednom kuse“, pronesl strážce k zjizvenému goblinovi, než se oba jezdci vydali do chladného větru.
        Cesta byla velmi překvapivě relativně klidná. Soulreaper očekával útok každou vteřinou, ale kromě několika vyhnutí se Arthasovým letcům, žádné nebezpečí nehrozilo. Pohlédl na goblina letícího několik desítek metrů od něj. „Za jak dlouho budeme na bezpečné zemi?“, křikl na něj. Goblin neurčitě pokrčil ramena a škaredým hlasem křikl svoji odpověď: „Až tam budeme, tak tam prostě budeme. Moc na sebe neupozorňuj, zelenáči“. Soulreaper mávl pohrdavě rukou a spolkl nadávku. Jeho obezřetnost ho pomalu opouštěla a on se chvilkami přistihl, jak nedával pozor. „Kvůli něčemu umřít přeci museli, něco agresivního tady jistě bude“. Z hlubokého přemýšlení ho probudil paprsek černé magie, který jen o pár desítek centimetrů minul jeho nos. „Ferene, jsme napadeni!“, vykřikl Soulreaper. Místo odpovědi, ale následovalo ticho. Pohlédl doprava, kde tušil svého společníka, ale nikdo tam nebyl. Zaklel a podobný paprsek co ho před několika okamžiky minul, ho odněkud z nebes poranil na noze. Soulreaper zařval směsicí bolesti a přílivem adrenalinu do jeho žil a strhl svého wyrma dolů kopírující jakousi vývrtku. Útočník doprovodil své pronásledování hlasitým řevem a Soulreaprovi teprve teď došlo, proč Feren nikdy nezemřel na rozdíl od ostatních poslů. Soulreaper dokončil vývrtku, která ho dostala o několik desítek metrů dolů a vydal se vstříc horským hřebenům, které viděl relativně blízko. Jak už očekával, goblin ho následoval a jen předvídavé naklonění doleva ho uchránilo od dalšího zranění jeho kouzlem. „Mě nikdy nesetřeseš, nikdo v Ebon Bladu nelítá lépe než já“, skřehotal hlas za ním. Každé slovo toho zrádce ho naplňovalo zlobou a touhou vyrvat mu jazyk. Párkrát natočil svého wyrma do strany, nebo s ním drobet změnil výšku, aby ztížil goblinovi pronásledování a v hlavě rozmýšlel plán. „Budeš má pátá čárka, už se těším jak donesu svému pánovi další žebro jeho rebelujícího vojáka“, řval vítězoslavně Feren. Už se blížili prvnímu vrcholku, ale Soulreaperovi plán zhatilo Ferenovo kouzlo, po kterém se sesunul ledem pokrytý vrchol hory.
        „Vzdej to, bránit se je marný“, vyřvával Feren a Soulreaper se ohlédl. Kousek křídla jeho wyrma zasáhlo goblinovo kouzlo a ten dal najevo svoji pýchu nad svým výkonem. Wyrm ponurým výkřikem dal najevo svoji bezmocnost a musel zpomalit. Soulreaper bezmocně sklonil hlavu a vedle něho slyšel posměch goblina nad další naivní obětí. Soulreaper se otočil a jeho zrak se střetl s jeho porazitelem. „Pošlu vás oba dolů, do toho ledového pekla“. Soulreaper zavrčel a počkal až se goblin bude plně koncentrovat na své dorážející kouzlo. Oba byli od sebe několik desítek centimetrů a Soulreaperovi proběhli před očima všichni, na kterých mu v životě záleželo a v neposlední řadě jeho sestra, kterou musel tak brzy zase opouštět. Sáhl po meči a z plného hrdla zařval, než se odrazil ze svého wyrma na druhého, kterého sedlal Feren. Feren si už byl tak jistý svým vítězstvím, že pouze vyvalil oči na Soulreaperův skok k němu a než stihl vytáhnout svoji zbraň, už uhýbal první ráně elfa. „Porazím tě i beze zbraně, elfí červe“, zařval. Jeho další kouzlo však přerušila rána pěstí od elfa, která mu roztrhla čelo. Chvíli nevěděl o světě, ale jeho pud sebezáchovy ho přinutil bojovat dál. Soulreaper také zaznamenal goblinovu ocelovou vůli, ale nijak to neohrozilo jeho úsilí zbavit se toho podrazáka. „Uvidíš znovu své předky ty zelenej bastarde“, výsměšně předpověděl Soulreaper svému vystrašenému protivníkovi. Goblin našel na kraji jeho rukavice nechráněné místo a začal agresivně hryzat a škrábat Soulreapera do ruky. Elf se snažil před jeho zuřivostí nějak ubránit, ale teď měl maličko navrch goblin. Soulreaper se zbavil bolesti, že odstrčil Ferena od sebe mezi wyrmova křídla a oba se narovnali. Goblin konečně vytáhl svoji obouruční sekyru a oba temní rytíři se proti sobě postavili. Soulreaper znovu zařval a ve vteřině zacinkala obě ostří o sebe. Jejich boj o přežití začal.
        Soulreaper věřil, že s delší zbraní a větší silou pro něj Feren nebude žádná výzva, ale velmi podcenil goblinovu houževnatost. Wyrm stále splašeně letěl do neznáma, ale necukal sebou, takže oba bojovníci měli dostatek klidu. Goblin se rozpřáhl po Soulreaperových kotnících, ale minul. Soulreaper chtěl rychlým protiútokem kontrovat, ale moc přehnal sílu úderu a skoro spadl z wyrma vstříc smrti. Oba si vyměnili místa. Blíž ocasu wyrma byl elf a u hlavy stál goblin připraven k dalšímu boji. Soulreaper se rozběhl po páteři wyrma, který doprovodil jeho snahu bolestivým sténáním a svůj meč zachytil o zakřivené ostří goblinovy sekyry. Oboum na čele rašil pot, a oboum se napínaly žíly v jejich snaze o odzbrojení druhého. Elf doprovodil své náhlé trhnutí výkřikem a goblinova obouruč zmizela v temných hlubinách. Goblin ustrnul, ale včas se vyhl Soulreaperově úderu a vrhl se po meči. Elf překvapeně zaváhal a ztratil svoji zbraň, která se zaklesla mezi žebra koštěného obra. Soulreaper skočil po svém nepříteli zavalil ho svým pevným kyrysem. Oba bojovníci teď klouzali k ocasu wyrma, ale Soulreaper jejich zkáze zabránil rychlím obtočením nohou kolem rukojeti svého meče trčícího z žeber wyrma. Oba si hleděli do očí, pořád plní nenávisti k tomu druhému. Goblin se pevně držel Soulreaperových rukavic a jeho pohledem teď projel strach. „Ne...“, vydechl pouze, když Soulreaper svůj zrak upřel na svoje rukavice. „Radši ty než já, mizero jeden“, splynul jeho chladný hlas s chladným větrem v té výšce. Soulreaper setřásl své rukavice a pak dlouze zíral do míst, kde zmizel goblinův obrys. Když zklidnil tep a zpomalil svůj dech, vrátil se pro svůj meč a nasměroval wyrma směrem k původně zamýšlenému cíli.