Další osudy Browyn II

IX

        Uběhly ještě tři dny, během nichž jsem se řádně Mathionovi vyhýbala tak, že jsem každé ráno utekla do bažin, kde jsem si cvičila boj se sekyrou. Nebylo to jen kvůli němu. Orkové již znali důvod mé návštěvy a jejich lítostné pohledy mě ještě víc ubíjely. Bohužel toho třetího dne jsem ho potkala, div jsem do něj nevrazila. „Co tady děláš?“ ohradila jsem se. „Nejspíš to co ty.“ A pak nastalo trapné ticho, které jsem po chvíli prolomila: „Ehm... no.. o tom co se stalo se nemusí nikdo dozvědět, viď?“ „Jasný, asi nemůžu doufat že se to bude opakovat..?“ a kulišácky se ušklíbl. „Na to zapomeň!“ lehce jsem se usmála a poplácala ho po jeho mohutném hrudníku. „No Brow, tak já myslím, že půjdu dál.“ Mrkl na mě, plácl mě po zadku a vypařil se jak pára nad hrncem. Konec konců, na orka byl vážně pěkný.

        Čtvrtý den se konečně vrátila výprava s náčelníkem kmenu. Když prošli bránou, rozkřiklo se to po celé osadě. Jenže.. celá akce selhala. Někteří se nevrátili a jiní byli pomlácení. Ženy vítaly své muže a matky oplakávaly své syny. Otec Painmistress nebyl při smyslech a nikdo nevěděl, co se mu stalo. Turnbul ho odeslal do péče šamanů a nezbylo mu nic jiného, než prozatím převzít vedení nad kmenem. Toho dne si mě povolal do svého stanu. Oblékla jsem se a vešla jsem skrz závěs z býčí kůže. Uprostřed hořel oheň a Turnbul seděl zachmuřený v křesle. Paže měl v loktech opřené o opěradla a dotýkal se špičkami prstů tak, že tvořily jakousi pyramidku. „Browyn, vzhledem k tomu, že náš náčelník je mimo kompetenci a nebyl jsem schopen z něj dostat nějaké rozhodnutí, uděluji ti právo abys rozhodla o tom, kde chceš Painmistress pochovat. Záleží o jen a pouze na tobě. Máš to celé nastarost. Vím že ti věřila.“ Nevěděla jsem, co na to říct a tak jsem jen mlčky stála. „Máš den na rozmyšlenou, pak mi to přijď říct a zařídím přepravu ostatků.“ Pokynula jsem hlavou a bezeslova odešla. Věděla jsem téměř hned, jaké místo vyberu. Já to tam mám ráda, je tam krásně a nikdo na to místo nechodí. Tam jsem ji viděla naposled, když jsme se loučily. Nechám ji pochovat v kopcích Nagrandu u vodopádu.

        Šla jsem se projít a Sachmet jsem vzala s sebou. Po cestě jsem nakopávala kamínky. Nikdy bych nevěřila, že mi bude takhle. Už jsem delší dobu nestrávila s Annim, jelikož jsem byla na cestách a zařizovala věci. Co vím z dopisu, tak potkal nějakého Pivopije a tráví zatím čas s ním. Anniho mám ráda a párkrát to vypadalo, že se mezi námi něco stane. Je to pěknej chlap, ale nějak potřebuji čas, není to takové, jako to bylo s Mathionem. A on mi ho dává, je tu pro mě. Vzpomínala jsem na staré přátelé a také na ty nové. Veera se mi zdála jako prima elfka a Nameless s Bezejmeným taky nebyli špatní. Uvidím, jak se vše vyvine... proud myšlenek se mě držel tak dlouho, že jsem minula Kixxla a zatoulala se až k Dragonkinům. Pak mi došlo, že mě děsně bolí nohy a tak jsem se sesunula u stromu na zem. Ještě že jsem bezmyšlenkovitě nedošla do Menethil Harboru. Zírala jsem na oblohu a pozorovala ptáky.

        Vzbudila jsem se za tmy. „Doprdele!“ Zvedla jsem se a plynulým během jsem si to namířila zpátky. Doběhla jsem k bráně, kde už stál ustaraný Turnbul a vytočený Mathion. „Nejradši bych ti jednu vrazil!!“ „Ale notak...“ mírnil ho šaman. „Jdi si po svém a ty pojď se mnou Browyn.“ Šla jsem celá upocená za ním a Sachmetka mě následovala s vylplazeným jazykem. Kručelo mi v břiše. Celý den jsem nejedla. V šamanově stanu jsem si kecla na podlahu. „Tak...?“ „Chci ji pochovat v Nagrandu, tam jsme se viděly naposledy.“ Šaman se mračil a nevypadal zrovna nadšeně. „Nemyslím si, že je to rozumný nápad, čekal jsem spíše nějaké místo poblíž. Narodila se zde.“ Už jsem se nadechovala k odpovědi, ale zarazil mě zvednutou dlaní. „Nicméně jsem ti dal slib a ten hodlám dodržet. Ať je tedy po tvém. Dám to vědět Nightwishovi a i Mathionovi. Zbytek vesnice musí zůstat tu. A teď už jdi, moje žena připravila večeři, tak tam na mě počkej. Chci abys mi pak řekla, jak se to stalo.“ „Děkuji Turnbule,“ a odešla jsem. Po cestě za jeho ženou jsem se stavila na poště a poslala jsem zprávy přátelům. Pohřeb bude pozíří.