Čas se postavit na nohy

        Povidka mela byt sepsana na motiv bugovani guildy Darkness pred dvema lety, kdy to znamenalo velky upadek serveru, predevsim na strane hordy. Tato povidka mela byt sepsana jako cest hraci Thralla a povzbuzeni hordy, avsak jsem nejak na ni zapomel a nedokoncil, ale zde davam alespon cast z ni a chci zaroven tomuto cloveku podekovat za vse, co pro server nebo me udelal.

Prolog

        Nastaly težké časy v domovech hordy. Byly časy, kdy horda oplývala silou a ctí. Nepřátelská aliance z ní měla respekt, avšak jednoho dne všechna její čest a síla upadla v zapomnění.
        Jednoho velmi suchého dne se skupina hordských hrdinů z klanu Darkness nebyla spokojena s rozložením moci ve světě. Jejich touha po moci neznala hranic, spojili se s temnými bohy, kterí jim poskytly mocný artefakt. Využívali artefaktu bezmyšlenkovitě, každá jejich obět byla během několika sekund usmrcena, byly neporazitelní, avšak nikod z nich si neuvědomoval, co činní. Každé užití mocného artefaktu se odráželo ve stabilitě světa, Outland se začal chvět a hrozilo, že se začne znovu rozpadat, poušť Tanaris se začala rozšiřovat a nemluvě o záhadném zvýšení počtu temných bytostí.
Kdyby síla artefaktu mohla nadále působit, hrozil by zánik celého známého světa.
        Proto se spojili stražci světa Haron a Jakob. Haron byl mohutný tauren, dvakrat vyšší než je u taurena běžné. Jakob byl noční elf, světle modré pleti, jeho vlasy byly modré a rozcuchané. To Haron klan Darkness přistihl při použití mocného artefaktu. Válka byla kruta, trvala dny. Když už se bližil konec světa a Haron rezignoval na svoji funkci a později byl přemožen
jednou z temných bohů, podařilo se strážci Jakobovi temný klan zastavit, artefakt zničil a všechny přisluhovače temných pánů uvěznil navěky věků.
        Tento hrůzný čin, když vyšel najevo hordu velmi zasáhlo. Spousta hordských hrdinů byla znechucena, výjimkou nebyl ani klan Frostwolfu, který po tomto incidentu odložil věškeré zbraně a vzdal se hrdinských skutků, upadl do zapomnění a bez nich upadl i zbytek hordy, nyní nemohl vzdorovat aliančním hrdinům. Horda byla ztracena až do doby, kdy moudrý náčelník klanu Frostwolf, Thrall, se nerozhodnul znovu postavit hordu na nohy, avšak dlouho tápal, co by opět vlilo hordě krev do žil.

Čas se postavit na nohy

        Bylo horké počasí a v Durotarských stepích pořádné sucho, každý krok zvedal oblaky mraku do vzduchu. Sluneční paprsky byly tak agresivní, že většina obyvatel se schovávala kdekoliv, kde byl v Orgrimmaru nějaký stín.
        Thrall nebyl výjimkou, seděl na svém trůnu a popíjel vychlazenou limonádu. Dlouho takové vedro nezažil. Pád Frostwolfu natolik hordu demotivoval k hrdinským výpravám a takové horké počasí ani nepřálo ke vzniku hrdinů nových, nemluvě o ponižujících výpravách aliančních turistů, kteří si zabírají pláže v okolí Orgrimmaru, aby si behěm radovánek ve vodě a při opalování mohli nějakého zoufalého horďáka, který hledal osvěžení, ponížit a získat za něj honory.
        Aliance si dost dobře uvědomovala svoji převahu vůči hordě a značně této výhody využívala.
        „Takhle to dal nejde!“ vyskočil Thrall ze svého trůnu. „Je na čase vydat se na dalekou pouť a získat artefakt, který bude symbolem hordy a dodá motivaci novým hrdinům.“ Elitní stráže na něj udiveně hleděli, ale citily v kostech naději hordy, možnost změnit aktuální pozici a opět alianci ukázat, že jsou rovnocenní soupeři.
        „Je čas, abych opustil Orgrimmar. Vol’jine, v době mé nepřítonosti buď mým zástupcem a vladni moudře,“ poprosil svého věrného přítele a vůdce trollů, potom popadl své mohutné kladivo a opustil trůnní místnost.
        Jeho elitní strážci klekali, aby vyjádřili věrnost a víru ve svého náčelníka. Před chýší ve stínu na něj čekal jeho věrný vlk, Thrall k němu přistoupil, pohladil jej po hřbetu a promluvil: „Starý příteli, opět budeme my dva spolu. Půjdeme tam, kam bude
potřeba, abychom dali hordě opět naději.“
        Vlk souhlasně zavrčel, zhlt z koryta několik doušků vody a byl připraven vyrazit. Náčelník jej osedlal, připevníl nějaké zásoby k sedlu a nasednul. Pomalou jízdou zamířili k Orgrimmarské bráně. Projížděl zrovna kolem banky, když za jeho zády jej někdo oslovil jménem:
        „Náčelníku Thralle, zaslechl jsem, že se vydáváte na výpravu, rád bych vás doprovázel.“ Orc pokynul svému vlkovi, ať zastaví. Chtěl se k němu přidat mohutný tauren, byl to šaman stejně jako on. Tauren doběhl k náčelníkovi, hlasitě si oddechl a pokračoval: „Býval jsem také členem Frostwolfu, jmenuji se Hakkar a rád bych doprovázel svůj vzor.“
        „Dobrá tedy, pomoc se může vždy hodit.“
        „Děkuji, velký Thralle. Prosím počkejte zde 5 minut, jen si zaběhnu do stájí vyzvednout svého koda a hned můžeme vyrazit.“

        Již se blížil večer, když se blížili k městu Crossroads, byl to střed Barrenské pouště a jeden z hlavních dopravních uzlů hordských wind masterů. I když Slunce pomalu zapadalo a jeho záře nebyla tak zpalující, stále bylo neúmorné vedro, především díky rozpálenému písku. Při příjezdu do Crossroads ve městě panoval podivný rozruch, obchodníci se pokoušeli ukrýt před zraky, zasáhla je panika. Oba tušili, že něco není v pořádku, sesedli ze svých mountů. Náčelník si připravil své kladivo, Hakkar si nasadil na ruce drápy a nastražili všechny smysly, aby odhalili jakékoliv nebezpečí.
        „Támhle!“ ukázal Hakkar jižním směrem, kde nějaký mohutný draeneiský paladin se ohání mohutným kladivem a sráží jednoho strážného k zemi za druhým, avšak v této hanebné činnosti se mu snažil zabránit jiný paladin, krvavý elf v zářivé robě. Vedle Draeneiské svalnaté postavy byl dvakrát menší, ale v jeho krvi kolovala síla svatého bojovníka.