Annihilator - nové osudy V

I.

        Annihilatora ta zpráva ranila. Nečekal že by kapitána dostal nějaký assasin, ne celou jeho výpravu. Tohle byl promyšlený tah a Annihilator chtěl pomstít svého velitele. Nejprve ale musel s Distortionem přes řeku do Light´s Hope Chanelu, kde bylo hlavní vedení Argent Dawnu. Annihilator nenechal nic v náhodě a sebou vzal ozbrojený doprovod pro případ napadení. Cesta ovšem víceméně probíhala až moc v klidu. Na obzoru se objevilo vesnička, kde se křížily dvě cesty. Vypadala zapadle a Annihilator se podivoval nad kouřem, vznášejícím se nad ní. Annihilator jel první a přiblížil se, když vedle něho se ozval neskutečný výbuch. Annihilator věděl že je zle, tohle si pamatoval od té doby co tauren Al napěchoval vydutaný kmen stromu těžkou bombou a poslal s ní několik Silverwingských elfů na věčný odpočinek. "Zpět, zpět! Jsme přečísleni, je jich podstatně víc", řval zběsile Annihilator a v jeho průvodu se vytvořil zmatek. Jezdci utíkali od vesnice a na okraji propadliny objelivesnici z uctivé vzdálenosti. "Nevěřím že se vydají do Andorhalu, most máme navíc my a motají se kolem občas i křižáci kteří z nás mají strach ale z nich ne", zadoufal Annihilator a vedl karavanu lesem přes svah, kryjící výpravu před děsivým výjevem vesnice zpustošené morem.

II.

        "Zdravím vás v Light´s Hope Annihilatore a Distortione", zasalutoval jim Lord Tyrosus. Oba vojáci se napřímili a opětovali pozdrav. "Jak se vede kapitánu Welshovi?". Annihilator s Distortionem na sebe nervózně koukli a nakonec Annihilator přikývl. "Je mrtvý, pane", zachmuřil se Distortion, Annihilator jen přisvědčil. Lord se zatvářil rozpačitě. "Zrovna jsme ho chtěli poctít jeho příběhem, doživotní rentou pro dvě generace a vyhlášením jeho činů po celém Azerothu", Lord měl v očích slzy. "Je to těžké smířit se s jeho odchodem. Takových hrdinů je málo v tomto světě". Oba jen účastně přikývli. "No abych nezapoměl na vás. Dost dobrou práci odvádíte v Andorhalu a kapitán mimo chválení přidal že máme asi čtvrtku města pod kontrolou. Rád bych vás odměnil za vaše cenné služby". Lord s obouma vyšel ven ke kováři a Annihilator si všiml dvou výzbrojí připravených pro své majitele. Annihilator ukázal na levou. Byla překrásná, tmavozelená výzbroj, ostny pro agresivní styl boje trčící z náramenníků a šátek přes obličej. Annihilator se zadíval na výzbroj, na Lorda, na Distortiona a zase na výzbroj. "Paráda", vydechl Annihilator. Lord ukázal kovářovi a ten mu podával jeden díl výzbroje po druhém aby si ji oblékl. "Ahá, Annihilator velký a slavný vojevůdce", zasmál se v noci hlas v jeho hlavě. "Ahá, ukecaný a vzteklý duch který od něj dostal napráskáno", Annihilator věděl že takto na Tasadara nezapůsobí, ale nebál se ho. Zatím moc nezmohl. "Anni pověz mi. Máš radši sebe nebo vé milované přátele?". "Jistě že sebe", Annihilator se zasmál Tasadarově otázce a doufal že toto téma nebude otvírat. "Nikdy jsi neuměl lhát, Annihilatore. Když se nedostanu pod kůži přímo tobě, udělám to maličkou oklikou. Budou trpět, dokud se nevzdáš. Jak je zachráníš nyní?". Annihilator si povzdechl. Přesně tohoto se bál a ač se snažil ukázat pevnou tvář ještě víc ho sžíral jeho plán. "Brzy se uvidíme, Annihilatore", zasmál se Tasadar a zmizel.

III.

        "Corin´s Crossing musí dolů". Annihilator se zmínil o včerejším překvapení Lordovi, kterého to nenechalo chladným. "Máme se o to postarat, Lorde?". Distortion nyní cítil odhodlání ve svém nitru jaké dlouho nezažil. Nebál se říct, že Annihilatora v tuto chvíli svým skálopevným odhodláním předčí. "Nene, po vás jsem chtěl ať si trošku odpočinete, zasloužíte si volno. Máme dost šikovných lidí na tenhle úkol. Jsme vašimi dlužníky". Lord se napřímil a oboum podal ruku, potom sledoval jejich odchod ze stanu, než se zase posadil. "Tak Disto, slíbil jsem si že tě dostanu zpátky do Stormwindu, jsem rád že se to podařilo", usmál se Annihilator. "Ani nevíš jak jsem ti taky vděčný za tu záchranu života, kluku ušatá", usmál se paladin. "Miyu bude určitě ráda. Možná že bych tě mohl představit, nebo víš kam půjdeš?". Annihilator pochmurně zavrtěl hlavou a aspoň vděčně přijal nabídku Distortiona. "Navíc mám ještě nějaký vyřizování v Lakeshiru". Oba se nechali gryfonem odvézt do Menethil Harboru, kudy se přes Ironforge dostali do Stormwindu. "Doufám, že jako krvavýho elfa mne nikde nezabijou stráže", Annihilator se zatvářil vážně a Distortionovi najednou došlo o konfliktu Hordy a Aliance, pak dostal spásný nápad a vytáhl svoji starou výzbroj se znaky Argent Dawnu. "Jsem dobrej ne?", zasmál se na Annihilatora když se převlékal do jeho staré výstroje. Cesta do Stormwindu pak byla i pro krvavého elfa najednou otvřená, jako by se tu narodil. Prošli přes most a Annihilator si všiml soch legendárních bojovníků. Co ho zarazilo, že viděl i sochu vysoké elfy a vzpoměl si na historii své rasy. Na náměstí se vydali doprava a hned za rohem doleva. Tak se vlastně ocitli nad náměstím. Annihilator vydechl a Distortion se už rozběhl k postavě, která musela být Miyu. Skoro si říkal co tu dělá, zatímco dvojce se vášnivě objímala, což jim Annihilator nemohl mít za zlé. Po nějaké chvilce si paladin vzpoměl na elfa a představil ho své přítelkyni. "A když je elf jako já, proč si aspoň nesundá helmu když nás představuješ", tázala se Miyu, poté co ji Annihilator políbil nataženou ruku. "Víš zlatíčko, on to není elf jaké znáš ty. Možná pár věcí společných máte ale tady Anni se přeci jen maličko liší a já nechci tady na veřejnosti ukazovat koho jsem vzal do města. Kdo ví co si budou domýšlet".

IV.

        Annihilator strávil pár dní v domácnosti člověka a elfky, aniž by musel být sluha, fackovací panák nebo něco takového co věřil že by se mu normálně u Stormwindské rodiny poštěstilo. Pořád ho ale svědomí táhlo do Lakeshiru, kvůli památce kapitána Welshe. Annihilator poděkoval páru za jejich laskavost a nechal se vyprovodit do Elwynnského lesa. Po rychlém převléknutí za horským hřebenem vrátil Distortionovi jeho výstroj a sám si vzal svoji, co dostal za odměnu od Tyronsuse. Rozloučil se s oběma s vírou v brzké shledání a vydal se směr Redridge. Vzal si na sebe radši insignie Argent Dawnu, aby nebyl mylně považován za Hordského zvěda, což se mu vyplatilo. Třikrát potkal u cesty hlídku a třikrát musel čelit napadení než se vše vysvětlilo. Strážci byli naštěstí méně zkušení v boji a Annihilator stíhal odrazit jejich útoky než vše vysvětlil. Poslední hlídka mu dokonce slíbila doprovod aby se toto už neopakovalo a Annihilator vyzvídal kde žije rodina Welshových. Dostali se k mostu přes malé jezero a na konci se naskytla malebná vesnička. Annihilator s doprovodem projeli po břehu dále do vesnice a jeden ze strážníků vyzval Annihilatora ať počká. Vydal se do místní hospody, aby našel místní drbnu co věděla naprosto vše o komkoliv z okolí. Poté se vydali dále do vesnice a na menším kopečku stál dům. Annihilator opatrně zaklepal na dveře a z těch vykoukla drobná žena. "Paní Welshová", začal Annihilator opatrně. Žena přikývla a všimla si znaků na jeho hrudi. "Víte něco o Jamesovi? Jak se mu daří". Annihilator se přesně bál této otázky a polknul. Ženě obsah vzkazu došel a po tváři se jí začaly koulet slzy. Annihilator podal ženě kapesník a začal ji utěšovat. "Váš manžel je hrdina. Odvedl skvělou práci a spoustě lidí na tomto světě se nyní žije o hodně klidněji.". Žena vzala Annihilatora dál a s tváří v kapesníku ukázala Annihilatorovi ať se posadí. "James se měl vrátit v tomto měsíci a sliboval mi že už nikdy nepůjde do boje", zlomeně povídala. "Nikdy jsem nechtěla ať se z něho stane válečník, ale on byl vždycky paličák. Vždyť tu měl dvě děti, co mám říct jim?". Annihilator se zatvářil provinile. "Pravdu. Že o jejich tátovi se budou povídat legendy jako o nejlepším vojevůdci Argent Dawnu. Byl to hrdina a spoustě lidí od nás zachránil život.". "Čestnějšího člověka jsem nikdy nepotkal", dodal Annihilator, aniž by ho napadlo že tohle by snad vdovu utěšilo. Ona se na něj dívala oteklýma, uslzenýma očima. "Děkuji vám, děkuji vám že jste mi to přišel povědět. Nechci dopadnout jako moje sestra, který zemřel manžel rukou těch krvežíznivých zelených oblud a ona dostala jen blbej dopis od genrála s upřímnou lítostí.". Annihilator se snažil přeslechnout prostředek věty ale aspoň se mu podařilo zamaskovat jeho zamračení na její charakteristiku orků. "Bude asi nejvyšší čas vyrazit. Je mi líto, že vás musím vidět za takovýchto okolností", žena přikývla a rozloučila se s elfem.

V.

        Annihilatora opustily nápady co dělat dále na tomto světě. Měl mít ještě tři týdny volna a pak se s Distortionem vrátit do Light´s Hope. Annihilator se tedy vydal zpátky a doufal, že budou mít pochopení s jeho rozhodnutím. V Light´s Hope ho vítali všichni jako hrdinu a poukazovali na jeho zápal s jakým se vrátil aby zde pomohl rozdrtit Pohromu. Dokonce si utrhl kus svého volna aby jim pomohl. Lord Tyronsus si ho dal zavolat, ale netvářil se nijak nadšeně na rozdíl od zbytku lidí a podal mu dopis s pečetí Silvermoonu. Annihilator venku vytáhl dopis z obálky a dal se do čtení.

        "Ctihodný Annihilator Sunstrike. Je nám poctou, slýchat o hrdinných skutcích našeho odvážného bratra. Silvermoon se vždy rád odvděčí svým hrdinům a já, Lor´themar Theron, můžu prohlásit že Annihilator Sunstrike hrdinou je. Jeho činy jsou patrné ve válce s našimi nepřáteli, kteří nebýt jeho by znovu lačnili po dobytí našeho nádherného města. Je nám proto ctí, pozvat ho do našeho města a odvděčit se mu za jeho hrdinské skutky. Annihilator bude navždy vítán v našem městě a my mu tímto dopisem děkujeme. Podepsán Lor´themar Theron, Regent Quel´thalasu.".

        Annihilator se cítil rozpačitě. Na jednu stranu byl rád, že Lor´themar pochopil že není žádný vrah, ale na druhou stranu toto byla neslýchaná drzost. Jak si sakra může dovolit psát o něm že je hrdina, když v Orgrimmaru kdy by do něj všichni nejradši kopli ani nepípl na jeho obranu? Navíc cítil vděčnost vůči Tyronsusovi, který byl společně s kapitánem Welshem poslední šance chytit se při jeho pádu do pekel. Annihilator myslel celý den na dopis ze Silvermoonu, ale nekonec si usmyslel že má přece ještě tři týdny volna tak proč je nevyužít.

VI.

        Cesta do Silvermoonu mu odhalila veškeré místa kam se Pohroma roztáhla. Bylo mu zle už jen při pohledu na zpustošené vesnice, lesy a vůbec celé okolí. Nikdy by si nevzpoměl že tudy letěl poprvé, když ho seržant poslal do Undercity. Nevěděl co ho bude v Silvermoonu čekat a nějak se mu dostalo na mysl, jestli za tím nestojí Tasadar. Annihilator přemýšlel chvíli o té myšlence, ale sám se uklidňoval tím, že už je stejně pozdě si vystoupit. Dosel na pláň u hradeb Silvermoonu a pevně se nadechl. "Tak buď zabijí mne, anebo zemřu já v službách Argent Dawnu jako vlastizrádce", Annihilator se na chvíli nad možnou budoucností pousmál a vydal se k bráně do města. Odměnou mu byl neutrální výraz stráží, kteří jakoby by se báli ho jen pozdravit. Annihilator se usmál a vydal se do města. Všude slyšel jak si lidé šuškali a cítil že si na něj ukazují. Vytěsnil však své myšlenky mimo hlavu a soustředil se na Lor´themara. Procházel pomalu město, v něčem mu párkrát připomělo Stormwind ale jinak se srovnávalo nesrovnatelné, sice to byli skvostná města, ale byli vidět rozdíly v jednotlivých kulturách. Annihilator pomalu kráčel kolem kašny a vydal se po můstku nahoru do královského paláce. Viděl už na obzoru tváře představitelů Silvermoonského shromáždění. Přišel do místnosti, kde na okraji postávali stráže a Lor´themar vykročil proti němu. "Vítáme našeho hrdinu", zajásal a podal mu ruku. Annihilator nijak nevzrušen mu chladně stiskl ruku a posadil se ke stolu k ostatním. "Nemysli si, že nám ušla tvoje chrabrost proti Pohromě. Jsi opravdová legenda našeho lidu", Annihilator se tvářil kapičku otrváveně a přinutil se k úsměvu. "Budou si o tobě vyprávět celé generace elfů, kterak..", "Kterak jsem vyhodil do vzduchu vzducholoď se spoustou lidí a Horda nad tím elfem zlomila hůl", procedil mezi zuby a pohlédl na zaskočeného Lor´themara. "Anni, ale to jsi nemohl být ty. Nepovídej že jsi to udělal ty", vykoktal regent. "Když už jste mne odsoudili tak jsem to asi udělal, ne?", zbytek obsazenstva stolu se zatvářil zaraženě. "Nikdy jste nepoznali pocit, kdy vás chtějí zabít vaši přátelé, pomalu jste mne poslali na smrt tak jakýpak hrdina?", poznamenal Annihilator. Lor´themar se nyní než zaraženě tvářil uraženě. "Pohrdáš námi?", optal se po chvilce. "Mám pořád spoustu přátel, kteří mi zachránili život. Ale ani oni neví celou pravdu. Nebudu na tomhle světě dlouho a nechci končit rozhádaný se svými lidmi.". Od uraženosti najednou přešel elf ke zděšení. "Jak víš, že tu dlouho nebudeš? Tohle nemusí být pravda Annihilatore. Ty nezemřeš, věř mi. Uděláme vše pro to aby se kdokoliv kdo ti slíbil že tě zabije mýlil.". Annihilator nepatrně mávl rukou a nechal Lor´themara žít v jeho iluzích. "To není podstatné. Quel´thalas bude žít navždy. Se mnou nebo beze mě", vykřikl poslední slova a pozvedl svůj pohár s vínem. Zbytek osazenstva se k němu přidal a Annihilator věděl že má vyhráno.

VII.

        Tu noc ho znovu navštívil Tasadar. "Anni, ty náš hrdino. Vzpoměl sis že jsi tam mohl být se mnou? Kdybychom žili oba mohli jsme být šampioni Silvermoonu. Nidky ti nebylo líto že jsi mne zabil?". "Ne", odpověděl Annihilator popravdě. "Dostal jsi co jsi chtěl. Mimochodem, co tvůj plán jak jsi pokročil v mém zničení?", Annihilator přidal ironický podtón a málem vyprskl smíchy. "Dlouho se takto smát nebudeš, Annihilatore", poznamenal suše Tasadar. "Budeš mít perný týden, to se vůbec neboj. Všichni tvý přátelé čekají v Orgrimmaru se slávou na tebe, ale taky nevědí co přijde s tebou". "Otravnej hňup co mi už přes rok slibuje moji smrt. No bóže, oni se z tebe nepodělají". Annihilator se otočil na druhý bok a nestaral se už o Tasadara, který mu vysvětloval co vše mu udělá. Ráno ještě Lor´themar připoměl, že by se měl stavit v Ogrimmaru promluvil s Thrallem. Annihilator přikývl a pro sebe si zevrčel jak se budou tvářit na něj orkové. Udělají z něho fašírku, skoro vyprskl smíchy ovocnou šťávu. Mágové ho přenesli do Razor Hillu, kde měl mimo veškerou pozornost počkat na setkání s válečným náčelníkem. Na domluveném místě, na skalní plošině nad vesnicí se posadil a shlížel seshora na život ve vesnici. "Proč já sakra nemužu mít takhle klidný život", zalitoval a v dálce slyšel podivný zvuk. Vzducholoď se blížila a vysoký ork na přídi mu mával. "Zdravím tě, Annihilatore", začal Thrall. "Vy jste se nebál že bych vás mohl sestřelit ze vzducholodi pane?", naoko se podivil Annihilator. Thrall se zarazil. "A udělal bys to? Chtěl bys to udělat?". "Ne", odpověděl mu ihned Annihilator. Ale nemůžu zapomenout na svoji poslední návštěvu Orgrimmaru. "Lor´themar povídal že s tebou bude těžké pořízení", Thrall si povzdechl. "Udělal jsem chybu, omlouvám se ti. Víš že i já se mýlím a teď jsi nás vyučil z odpouštění", Thrall zamlkl. Annihilator se na něj vděčně podíval. "Mám to brát jako odpuštění nad tím co jsem vlastně neudělal?". Thrall zopakoval svoji předchozí větu. "Živly mi říkají že jsi nekonal svobodnou vůlí, je to tak?". Annihilator mu vysvětlil celý děj a Thrall posmutněl. "Jsme tak mocní a přitom pořád tak hloupý", povzdechl si. "Postarám se o to aby se toto už nikdy neopakovalo. Lidé v Orgrimmaru budou vědět pravdu o odvážném Annihilatorovi Sunstrikovi.", podal Annihilatorovi ruku a poté se s elfem vrátili do vzducholodě.

VIII.

        "Anni", vyjekl hned první člověk, kterého potkali v Orgrimmaru. Měl štěstí, potkal u lávky vedoucí z Barrens do Orgrimmaru Nyáré. Už chápal jak se cítil Distortion ve Stormwindu a dlouho nedokázal pustit Nyáré. "Víš že všichni si tu myslí že jsi hrdina Hordy?". "Ne", zalhal Annihilator s úsměvem a vydal se s jedním Kor´konem za Thrallem. Přivedl ho po bok vůdce Hordy a Thrall spustil oslavné věty o něm. "Podivném, skoro bezejmeném pěšákovi", proletělo Annihilatorovi hlavou a trošku mu trvalo než se dostane z údivu. Lidé volali jeho jméno a on si vzpoměl na rovnici zloděje a slávy. Zavrtěl hlavou, takovéto okamžiky mu vždycky docházely až po čase. Thrall domluvil a vzadu začaly vybuchovat různobarevné rachejtle. Obrovský tauren se k němu blížil a poplácal ho silnou rukou po zádech. "To jsem rád že tě taky vidím ty bejku. Šetřil jsem si tyhle nejlepší na tvůj návrat. Věřil jsem v tvoji nevinu", zahlaholil Al. "Kruci Ale, už ti někdo řekl jak jsi přehnaně silný? Nemůžeš mne mlátit hned jak se vrátím", naoko si postěžoval elf. Už ani nevnímal okolí, lidé ho pořád volali jako hrdinu, Nyáré, která stála vedle něho na něj něco volala. On však nic nevnímal. "Tohle je sláva? Tohle je to po čem každý válečník touží? Pomalu se jim přestávám divit. Ach, kam jsem zahrabal své zásady", najednou si vzpoměl na Bloodrayna a vrátil se zase svýma myšlenkama na zem. Nyáré mu zrovna zaryla nehty do paže a on až teď pochopil jak to bolelo a vykřikl. "Eskarina zmizela, potřebovala něco vyřešit s démony a tím co posedl tvoji duši. Měla tu už být ale nevrací se". Annihilator čekal¨, že mu něco zkazí sebelepší den a vzpoměl si na Tasadara. "A co Bloodrayne?". "Ten je u sebe, je přeci taky zloděj, tak se vyhýbá davům", zasmála se Nyáré. Annihilator se najednou cítil zase jako před časem. "To je život", povzdechl si. "Nenávidím tě, Tasadare!", vykřikl ve svém nitru.

IX.

        Druhý den bylo jasné kam se poděla Eskarina. Přinesli ji nějací peóni z Barrens, jak ji našli v bezvědomí pod Dreadmist Peakem. Annihilator se cítil provinile nad jejím tělem. "Omlouvám se ti, Esk", zašeptal a pohladil ji po vlasech. Měla strnulý výraz tváře, ale jakoby bez žádného náznaku překvapení. Skoro jako kdyby čekala co ji bude v následujícím okamžiku čekat. "Šance existuje, ale není moc velká", poznamenal šaman za Annihilatorovými zády. "Ona je bojovnice, tvrdohlavá. Dostane se z toho", projel mu po tváři náznak úsměvu. Annihilator navštívil i Bloodrayna, který ho prvně vítal nadšeně, ale méně nadšený byl nad tím co udělal se zlodějským povoláním. "Teď za mnou chodí každej a chce ode mne pomoct. Pomalu se cítím jako paladin. Anni, neštvi mne sakra. Tohle k nám nepatří", Annihilator sklonil hlavu a zabodl zrak do podlahy. "Vím o tom, Bloodrayne. Viděl jsi ovšem jak se tvářili, nešlo to jinak". Bloodrayne zakroutil hlavou. "Vysvětluj to Eskarině, nejde o to že ohrozíš sebe. Největší trest že jde po tvých přátelích, to ti nedošlo Anni?". Annihilator se cítil hloupě. "Pravda Bloodrayne, jak jsem tohle mohl dopustit? Nevím jak to napravit". "Nějak budeš muset, než nás tu vyvraždí všechny. Bezejmenný odjel bojovat do Arathi a já trnu jestli se něco nestane i jemu". Annihilator odcházel s hlavou sklopenou, tu noc se mu nedařilo usnout. Vzpoměl si na odkaz mága, který mu ukázal jeho smrt a došlo mu vše. Ano, pokud bude chtít nechat žít ostatní musí nasadit svůj krk. To zní ale příšerně. Nad ránem se hlouček čumilů srocoval před zničenou Alovou dílnou, kde ležel mrtvý vynálezce a několik mrtvol zabijáků Pohromy. Al nedal svoji kůži lacino a radši zničil podle své zásady vše aby si nemysleli že ho porazí tak snadno. Annihilator propadal skepsi a nakonec se večer odhodlal přijít za Bloodraynem se svým plánem. Ten sklíčeně přikyvoval jeho myšlence a na konci poklepal Annihilatora na rameno. "Ač zloděj, tak hrdina. Je mi ctí že tě znám".

X.

        Tu noc snad poprvé viděl Tasadara rád od té doby co ho popravil. Snažil se tvářit zlomeně a mluvit poraženeckým tónem, k čemuž opravdu neměl daleko. Tasadar se mu vysmíval a opájel se svoji výhrou. "Ale nebudu ti lhát Anni, držel ses dobře. Ale uznej tohle byl mistrovský plán". Annihilator s jiskřičkou v očích přikývl a druhý den se vydal na místo, které domluvil s Tasadarem. Měli se potkat v jedné zapadlé jeskyni na západě morových zemí. Annihilatorovi svíralo jeho rozhodnutí srdce a na chvilku zaváhal při cestě. Pak však zavrtěl hlavou a vydal se dál. Už byl u vchodu, prošel malým skalním tunelem. Zaútočili na něj dva ghúlové, tak jak mu bylo předpovězeno a byl na ně připraven. S lehkostí je porazil a dostal se ke konci. Uvnitř byla zima, zima kterou snad nikdy nezažil. Svíral ho strach, ale zároven cítil pevné odhodlání. Na jeho zrak padl kamenný stůl z šedého kamene, který sem perfektně pasoval. Vzadu byl lich Kel´thuzad a nekromant, který ho měl oživit jako vojáka Pohromy. Annihilator se bez známek strachu postavil čelem Kel´thuzadovi. "Annihilator Sunstrike, zabiják spousty mých válečníků. Hodíš se Králi Lichů a já mu milerád vyhovím". Annihilator se pohrdavě zasmál. "Myslíš, že moje smrt něco vyřeší Kel´thuzade? Myslíš že mne porazíš? Poslední slovo budu mít stejně já, to ti zaručuju", plivnul směrem ke Kel´thuzadovi, který se začal smát. "Pošetilče, tvá odvaha pouze pramenní z tvé nevědomosti. Budeš poslouchat na slovo a já se postarám že až nebudeš potřeba, že tvé mučení nebude brát konce. A mimochodem, ptal se mne Tasadar na tvé tělo. Rád by druhou šanci u mne a já toho hocha mám celkem rád. Nebude ti to vadit?", Kel´thuzad se smál. "Ale konec řečím, nemůžu se dočkat až tě také zabiju. Sbohem Annihilatore". Annihilator poklekl a začal potichu zpívat Píseň smrti. Kruh se uzavřel. Kel´thuzad zformoval ledové kopí ve své mysli a vyslal ho směrem k Annihilatorovi. Hrot probodl Annihilatorovi srdce a jeho tělo padlo do bláta pokrývajícího spodek jeskyně.