Annihilator - nové osudy II

I.

        "Je mrtvý?", šeptaly si malé děcka na břehu řeky. "Nemyslím si", prohodil malý ork a šťouchl do ležící postavy. Po několika minutách hašteření a štouchání do elfa ležícího na břehu uslyšeli zakašlání a hluboké dýchání polomrtvého elfa před nima. Skupinka dětí se rozutekla, když nedaleko od řeky si všimly kněžky, která se vypravovala do nedalekého lesa pro léčivé byliny. Mezitím se Annihilatorovi podařilo maličko pozvednout hlavu a rukou projet své zubožené tělo. Sáhl si na nos, odkad mu zacala znovu prýštit krev, sáhl si na levé rameno, kde byla obrovská rozšklebená rána. Vyplivl krev smíchanou s bahnem a ohlédl se na postavu přicházející zprava. Vypadala jako obyčjná krvavá elfka, ale tahle ho nějakým způsobem fascinovala, jako by nebyla ani lidská bytost ale anděl. Elfka se sklonila k němu a začala prohlížet ošklivá zranění. Annihilator si říkal, že taková zranění není schopný přežít, ale většinou kněžce stačilo přiložit své ruce k ráně a zašeptat pár slov, aby se vyléčila od jedů a zacelila s minimálními jizvami. Annihilator se na ženu díval s obrovskou úctou, vlastně mu zachránila život, ale cítil že sama to nezvládne. Elfka si všimla, že také není dostatečně zkušená na tak složitou léčbu a po několika okamžicích oba elfové se vydali na cestu k nedalekému Orgrimmaru.

II.
        Annihilator celou dobu klopýtal a padal zeslábnut na zem, ale vždycky ze sebe vymáčkl zbytky vůle po přežití. Elfka vedle něho ho nervózně pozorovala a několikrát mu pomáhala na nohy. U bran Orgrimmaru se ale Annihilatorovi podlomila kolena natolik, že nemohl dál. Elfka se proto spěšně vydala pro stráže, aby ji pomohli. Annihilator se probudil až ve špitále se spoustou obvazů na těle. Jen slabě byl schopen otočit hlavu, aby zjistil, že není v místnosti sám. Na druhé straně ležel nemrtvý v honosné zbroji a narozdíl od Annihilatora, jemu vyjadřovali z každého slova bezmístnou úctu. Jendoho večera, to když Annihilator se už zbavil poloviny svých obvazů a mohl se hýbat volněji si všiml, že nemrtvý má levou paži spálenou na uhel. "Jó černokněžníci dovedou být otravná cháska to mi věř", konstatoval jeho spolubydlící. Koukám, že ty jsi taky zabiják jako já, že ano? Annihilator, který si nikdy nemyslel, že je nějaký zabiják jen plaše pokýval hlavou. "Lord Bloodrayne, těší mne. Vedu jistou akademii pro lidi jako jsi ty. Ty jsi kdo?", optal se Annihilatora, který se také krátce představil. Bloodrayne povídal, jak ty ocenění co má vedle postele dostal nyní, za to že vyhodil v Alterackém údolí Stormpikského generála do vzduchu, jen si ten trpasličí parchant hrál na hrdinu a chtěl ho vzít sebou, což by se mu povedlo, ale Bloodrayne se mu vysmekl. "Měl bych zapracovat na tom útěku. Není to co bývalo, proto jsem tady, taky jsem dostal svý od toho sklepa kde jsem ho zamkl.", konstatoval Bloodrayne. Annihilatorovi se začínal tan lord líbit, až se snad poprvé od té doby, co jen tak tak přežil usmál.

III.
        Doma Annihilator viděl, že všechno je nedotčené, že vrazi šli skutečně jen po něm. Annihilator se nezapoměl zmínit o té příhodě, což Bloodrayne přisuzoval záškodníkům z jednoho lokálního konflktu v Ashenvale. Annihilator se chtěl ješte stavit za Bloodraynem, který ještě ležel v nemocnici, ale tam ho upoutala jiná postava. Elfka v dlouhé stříbrné róbě, která byla nyní celá špinavá a potrhaná. Měla na rukou spoustu sedřenin a ošklivou spáleninu na zápěstí. Přerývaně dýchala a něco mumlala orkovi, který se nad ni skláněl. Annihilatorovi bylo jasné kdo to je, ale nedalo mu aby přišel k lůžku. Byla to skutečně ta kněžka co mu zachránila život, Annihilator se otočil na orka co s ní mluil a zeptal se ho co se jí stalo. "Byla jako vždy v lese pozorovat život, sbírat byliny a modlit se za své přátele co bojují. Černokněžníci na ni zaútočili. Je mi líto, ale jako doktor nevypadáte, že ne?", odpálil ho ork. Annihilator se sklonil nad elfkou "Jak vypadali?". Elfka chvilku nechtěla odpovídat, ale nakonec popsala toho nejagresivnějšího, co vypadal jako velitel. Annihilator téhož večera už seděl s otráveným Bloodraynem v jedné zapadlé hospodě a na lordovi bylo znát jak ho ten póvl okolo neskutečně otravuje. "Když chces vyzvídat - fajn, ale co tu sakra dělám já?", sykl Bloodrayne. "Nikdy jsem nezkoušel dělat ucho u cizích rozhovorů a navíc přece nebudu do zavíračky vysedávat sám u jednoho piva ne?", pokusil se Annihilator o úsměv, který ještě víc Bloodrayna otrávil. "Jsem tedy rád, že za mne zaplatíš. Mám více vcí na práci.". Annihilator po třech dnech měl pár základních informací, ale Bloodrayne stále nepřestal Annihilatora odrazovat. "Zloděj, co si hraje na hrdinu je brzy mrtvý hrdina. Zloděj, který chce vejít u lidí v podvědomí zklamal. Tohle chceš? Tak hodně štěstí" a zmizel v plášti noční tmy.

IV.
        Annihilator byl pořád na dohled Orgrimmaru. Soutěsky v Durotaru, kde se měl scházet spolek Planoucího meče vydávaly podivnou auru. Více Annihilator, který jen zhruba měl určité ponětí o magii určitt nedokázal. Náhle ho praštil do nosu podivný zápach táhnoucí se z jeskyně. Vytáhl zbraně a proplížil se na dohled vchodu. Dva orkové stáli uprostřed nějakého divného kruhu a odříkávali nějaké kouzlo. Annihilator vytáhl měděnou minci a hodil s ní o skálu nacházející se za orky. Zabralo to, orkové se otočili zády za tím zvukem a Annihilator se rozběhl k nim. Byl už metr od nich, křik se vydral z jeho hrdla. Vyskočil, dýka napřažená v jeho pravé ruce a probodl orkovi rameno. Černokněžník zařval a Annihilatorovi se z jeho ramena nepovedlo vytáhnout dýku, jak měl tvrdou kůži. Druhý ork byl mírně zaskočen, ale už odříkával kletbu, když se Annihilatorovi povedlo rozhodit ho kopnutím po jeho kotnících po kterém se ork ocitl na zemi. Druhý ork v šíleném řevu zkoušel vytáhnout kudlu z ramena, ale Annihilator na tyhle případy nechal čepel trošku zkřivit, aby to nebylo tak snadné. Ve druhé ruce měl ostré drápy z ulovených šelem, které stačily připevnit na ruku. Sekl s nima po orkovi a udělal mu jizy po celém obličeji. V tom přiběhl další ork s loučí se kterou se napřáhl po Annihilatorovi. Cítil jak plamen olízl jeho obličej a od pasu vytáhl palici. Ork se napřáhl loučí znovu, ale Annihilator sevřel palici v obou rukách a orkovi vypadla louč z rukou. Annihilator několika švihnutíma zahnal odzbrojeného orka dál od louče, kterou bleskově popadl. Přehodil si zbraně, aby se mu lépe útočilo a několikrát naznačil útok zleva. Při jenom útoku ork uhnul nešikovně, že se odkryl na druhý útok na což Annihilator trpělivě čekal. Bodl loučí orka do břicha a pevně přimáčkl. Ork začal řvát bolestí nesrozumitelná slova a Annihilator držel louč dokad se na ni ork bezvladně nesvalil. Otočil se ke zbylým dvou orkům a všiml si dvou kouzel letících proti němu. Zahodil louč a použil mrtvé tělo orka jako štít. Zásah kozly byl ale tak silný, že orka skoro propálil a Annihilator na chvilku klesl na kolena pod silou té rány. Odhodil tělo stranou a vytáhl od opasku lehký vrhací nůž. Doufal jen ať nemine a hodil vší silou. Ork s jizvami na obličeji byl zabrán do kouzla, že se mu nůž zavrtal do hlavy aniž by přestal pohybovat rty. Druhý ork si všiml umírajíciho druha a dal se na útěk. Annihilator ho doběhl a palicí mu přerazil kotník. Ork se svalil na záda a Annihilator se nad něj postavil s napřaženou palicí. "Ne", vydechl ork, pak Annihilator udeřil. Rána palicí byla vždycky řezničina. Annihilator s tím počítal, ale přeci jen mu přejel mráz po zádech jak ho potřísnila směs krve a mozku. Vytáhl z jeho těla svoji dýku a palici vrátil zpět na své místo.

V.
        Callius byl za války jen nižším démonem v řadách Plamenné legie. Poté co většina démonů padla nebo byla vyhnána, jeho vrozený pud sebezáchovy mu umožnil přežít. Vždycky rád manipuloval s lidmi, za to obdivoval vždy svého pána Kil´jaedena. V Kalimdoru už moc démonů nebylo, ale on dokázal zfanatizovat slabomyslné duše aby konali jak si usmyslel a ješte si mysleli že to dělají protože chtějí ony. Dařilo se mu dlouho štvát proti sobě dvě nejimpozantnější síly v Kalimdoru. Lidi a orky. Vždy zinscenoval nějaké přepadení lidských obchodníků a přihodil na místo pár mrtvých orků, nebo vraždu orkských lovců a přihodil k nim pár Theramorských vojáků. Měl důvod k radosti, vždyť nedávno posedl jednoho člověka, aby zavraždil v Orgrimmaru mocného obchodníka, který měl důvěru i Thralla. Nechal toho člověka chytit a pak mu pomohl z vězení. Včera zase zbil elfku se svými kumpány a okradl ji. To už je důvod k oslavám. Annihilator se plížil jeskynní, připraven k jakémukoliv útoku na něj, ale vypadalo to že všichni orkové spí. Dostal se chodbičkou dolu až velmi hluboko, kde začínala být silná sirná mlha a smrad z ni by probudil snad i mrtvého. Annihilator si musel hodit přes hlavu kápi a nechal jen místo pro oči. Najednou si všiml postavy na konci místnosti. Nebyl si jistý co to je, ale lidská bytost těžko tohle mu připomínalo postavu, o které si četl v knize. Strážci záhuby, ale co tenhle dělal v Kalimdoru? Annihilator odmítal myslet na to, že čelí démonovi, ale bylo už pozdě. Síra se chytala na jeho plášť a ten dostal zářivě oranžovou barvu, se kterou se dá tězko skrýt. Démon zařval a vrhl se na Annihilatora, který nedokázal čelit spoustě jeho útoků a ještě když byl odhodlaný k ráně, tak ho démon obletěl a zaútočil zezadu. Annihilator dokázal jen tak tak uhýbat útokům, že ani neměl moc myšlenky na útok, když v tom se démon otočil. Viděl v akci lorda Bloodrayna jak nedává démonovi šanci na přežití. Když už démon chtěl obletět Bloodrayna, tak mu zasadil ránu do míst kde mají lidé střeva a démon zaúpěl. Annihialtorovi po chvlce došlo, že Bloodraynovi pomůže spíš když zabije démona, něž že bude civět na něj sew spadlou bradou. Annihilator zasadil démonovi rány do křídel a nohou zakončených kopyty a démon se svalil na zem. Bloodyrane se postavil vedle Annihialtora a oba zírali Calliusovi do očí. "No já nikomu nic nedlužim", poznamenal Bloodrayne a nechal Annihilatora ukončit démonův život. Ještě sebral démonovi brnění, které už bylo notně pokroucené, se znakem Planoucího meče. Oba se dostali ven z jeskyně a spěchali k Orgrimmaru než zbytek zjistí co se děje.

VI.
        Annihilator přispěchal k místu, kde naposledy viděl elfku, ale před vchodem do špitálu byl pouze šaman co jí pomohl vyléčit. Annihilator pozdravil šamana a poptal se po elfce. "Ano pustili ji asi před půl hodinou, vrací se zpět do Ashenvale k ostaním kněžím. Třeba ji ještě stihneš, když si pospíšíš.", Annihilator poděkoval orkovi a vydal se k orgrimmarské věži, kde se nasedalo na wyverny, které byli schopné člověka dostat do jakékoliv vesnice Hordy v Kalimdoru. Pod věží si všiml té ženy, nedala se přehlédnout i teď připadala Annihilatorovi neskutečná. Usmál se na elfku a ta mu to oplatila unaveným úsměvem. Annihilator rychle z batohu pokroucený krunýř, který ještě nedávno chránil démonovi hruď. Elfka se poprvé vděčně usmála na Annihilatora a tvář se ji zalila příjemnou barvou, skoro by Annihilator hádal že se maličko začervenala. "Jsem moc ráda, že se ti nic nestalo. Děkuju ti za to vážim si toho.". "Nene, zachránila jsi mi u té řeky život. Takhle jsem aspon zčásti mohl projevit ti vděčnost", poznamela Annihilator. Elfka se zasmála. "Jmenuji se Nyáré, ráda tě poznávám". Annihilator byl neskutečně rád že ji zná a představil se ji také. "Musim jít, doufám že tě zase někdy potkám, Anni", usmála se Nyáré a rozloučila se s nim a odletěla směr Ashenvale.

VII.
        Annihilator už znal Orgrimmar pomalu nazpaměť a poznával i lidi. Po jednom boji s nemtrvým válečníkem, kde mu po boji pomalu epických rozměru Annihilator podlehl, protože o jeho štít rozštípal dřevěný meč, určený pro boje v jámách. Bezejmenný jak všichni nazývali toho válečníka zase na oplátku přerazil Annihilatorovi o hlavu dřevěný štít a jeho dřevěný meč se povedlo Annihilatorovi zlomit jedním šikovným přišlápnutím. Nakonec zbyli jen holé ruce a protože z prestiže ani jeden nechtěl prohrát tak se nijak nešetřili. Nakonec na ošetřovně je nechali vedle sebe takže celý den vtipkovali o tom boji. Znal i zavalitého taurena Ala, který se vyžíval v sestrojování hraček co mají gnomové až mu jednou jedna bomba utrhla kus rohu. Čarodějka Eskarina zase byla velmi hodná holka, starostlivě vychovávala dcerku a Annihilatorovi zezačátku hodně radila v Orgrimmaru s životem. Pořád ho ale svazovala zkušenost s démonem v Durotaru. Mohlo jich být víc? Není to jenom náhoda? A ty orkové kolem co mu pravděpodobně sloužili? Až jednou si vyžádal slyšení u Thralla. "Lok´tar, mladý elfe. Copak mi chceš sdělit?", Annihilator trpělivě vyprávěl o démonovi v Durotaru a orcích co vypadali skoro jako oni, kterak používají temné čáry možná k přivolání více démonů. Thrall se na chvilku zatvářil starostlivě, nakonec však spokojeně. "Hledali jsme ještě zbytky Planoucího meče, ale koukám že jsi to zvládl za nás, že?", Thrall se usmál na Annihilatora a zeptal se kolik je přibližně orků v jeskyni.

VIII.
        "Anni?", optal se jednou večer Bloodrayne když seděli ještě s Bezejmenným nad tupláky pivka. Annihilator přikývl že vnímá a posunkem naznačil Bloodraynovi ať pokračuje. "Ptali se mne na nové rekruty, klan Warsong potřebuje pomoct v Ashenvale..". "..Ashenvale", zaleskly se Annihilatorovi oči. "Co v Ashenvale?", vyhrkl. "Klan Warsong potřebuje pomoct v lesních bojích proti Silverwingu. Elfové chrání svůj les, protože Grom začal s orky těžit dřevo a navíc po požití krve z démona Mannorotha porazil jejich poloboha.". Annihilator se zamračil. "Bitvy kvuli několika stromům? Co je to za hloupost?". "Kdyby byla dobrá vůle, tak už je tohle zažehnáno", přidal Bezejmenný. "Mužou se pak nepozorovaně dostat do Barrens, na to nezapomínejte.", přerušil ho Bloodrayne. Všichni vědí do čeho jdou a já na vás nehodlám tlačit jen by mne zajímal váš názor. Annihilator si vyměnil s Bezejmenným několik pohledů a nakonec přikývli.

IX.
        Celý týden byl Annihilator nervózní. Celý týden nevěděl čemu se upsal. A nyní nastala ta chvíle. Vzdálili se od Ogrimmaru na několika vozech a vydali se směrem k Warsongské pile, kde je čekal zbytek armády. S Annihilatorem jel i Bezejmenný, Al, a Bloodrayne, který byl jako dohled nad novici. Cestou byla třeba se dostat přes lesy, průsmyky a několik mostů. Annihialtor jen zazíval, protože toho moc nenaspal když Annihilatora zamrazilo při zvuku který znal pouze z Alovy dílny. Obrovská rána a vůz před nima se proměnil v ohořelé trosky. Annihilator a ostaní seskočili a schovali se za spadané bedny před sprškou šípů Silverwingských lukostřelců. Al ihned popadl svoji krabičku na kterou nenechal nikoho sáhnout a sám se pochlubil s vlastní výrobou. Bloodrayne mezitím podal kryjícím se Annihilatorovi a Bezejmennému toulce a luky. Annihilator si nebyl jistý s lukem, ale nyní ho poháněla vpřed vůle přežít. Al mezitím vhodil na cestu před nimi několik divných lahví, které po hození naplnily vzduch neprostupnou clonou. Annihilator se nestačil divit co všechno vymyslel Al, ale slyšel Bloodrayna jak křičí na zbytek aby se vrátili na začátek průsmyku. Annihilator šel poslední a naslepo ještě vystřelil pár šípů do mlhy bez známek nějakého úspěchu. Schovali se v houští a Al přitáhl obroský vydutaný kmen stromu. "Snad to bude stačit, ty hej! Podrž to", křikl na Bezejmenného, který se zatvářil zmateně. Elfové před nima pořád hleděli na zbytky vojáků dole a ostřelovali nepozorné, nebo málo kryjící se. Al napěchoval kmen stromu obrovskou bombou a něco nesrozumitelně zařval. Bomba rozervala kmen na třísky a vybuchla u vrcholu svahu, kde stáli nic netušící lukostřelci. Al se hlasitě zasmál jejich výkřikům a Bezejmenný s Annihilatorem zalehli do trávy odvést pozornost od vojáků dole, které volal nahoru Bloodrayne. Al v záchvatu šílenosti zasloužilého profesora gobliního inženýringu házel přes cestu na druhou stranu průsmyku své vyrobené granáty a elfové ve strachu prchali do lesů. Zbývalo jen několik dole na cestě, kteří byli pro zbytek armády snadným soustem. Bloodrayne se zatvářil starostlivě. "Vezu na místo jen polovinu lidí co mělo být", povzdechl si.