Annihilator - nové osudy I

I.
        Gryfoni letěli přes celou noc a za svítání přistáli kousek od nějaké vesnice, kde svítilo pár světel. Na břehu jezera Annihilator sklouzl z prvního gryfona a Tyr mu pověděl, že zbytek musí dojít už on sám. Podal mu batůžek s jídlem, pitím, dopisy od seržanta a několika užitečnýma věcma, kde Annihilator ke svému překvapení našel i svěcenou vodu. Tyr který si všiml jeho výrazu jen poznamenal "Ne všichni nemrtví jsou osvobozeni ze spárů Krále Lichů, bloudí tu pořád spousty ztracených duší.". Annihilator, ne zcela jistý co ho čeká, poděkoval Tyrovi za veškerou pomoc a vydal se směrem který mu člověk ukázal.

II.
        Cesta lesem, který perfektně zapadl do pochmourné krajiny téhle země mu nijak nepřidala na náladě a Annihilator byl pořád ve střehu. Najednou slyšel hlasy. Hlasy co jakoby sem nepatřily. "Výborně, náš velitel bude určitě rád, že jsme chytili další tyhle prokleté stvůry.". Annihilator si nebyl zcela jistý co se děje u stromu před ním ale viděl dvě těla v síti. Nad nima se skláněly dvě postavy v rudých kápích a vysmívali se jejich nářkům a prosbám o puštění, protože nic neudělali a nikomu ublížit nechtějí. "Hele slyšíš je Thomasi? Prý je pomstí nějaká jejich Temná Paní nebo co.". Oba se zasmáli a jeden z nich kopl do dvou postav v síti, kde Annihilator rozeznal muže a ženu. "Sylvanas nestrpí vraždení svých lidí. Pomstí nás i když jsme její obyčejní služebníci". Annihilator se napjal při tom jméně a stiskl obě zbraně u pasu. Jeden křižák šel směrem k němu a u stromu vedle něho začal močit. "Hehe myslím že vás nebudeme nijak mučit, stačí když vás vemem na světlo a vy se rozpadnete sami.", křižák vyprskl smíchy, ale ihned se zarazil. "Thomasi? Kam jsi zmizel?". Náhle mu někdo zezadu přiložil na ústa šátek a bodl ho do zátylku. Annihilatorův pohled sklouzl na dvě postavy v síti, které na něj hleděly s obdivem i strchem zároveň. Annihilator ne zcela si jistý co dělat v téhle situaci se jen usmál, roztrhl síť a zeptal se jestli jsou skutečně služebníci Sylvanas. Starý muž začal vyprávět. "Přímí služebníci určitě ne, jsme jen farmáři. Tedy byli jsme dokud jeste Tirisfal žil. Teď nám jde po krku každý a my můžeme věřit pouze ostaním Opuštěným, jak nás Sylvanas sjednotila.". Žena přitakala a přidala: "Jsme na cestě do Undercity, potřebovali jsme prodat několik dýní co jsme jim ukradli, ale zničili nám je tihle dva". Annihilator po chvilce přemýšlení vytáhl vácek a podal jim několik stříbrných. "Vemte si je jako náhradu, ale potřeboval bych po vás aby jste mne dovedli do Undercity.". Oba přikývli a bezeslova se vydali na cestu.

III.
        Před Lordaeronem Annihilator strnul. Ano, muselo to být obrovské město, ale nyní z něj zbyly jen trosky. Prošli kolem stráží, které se chvilku zarazili při pohledu na cizince, ale nakonec ho na přímluvu dvou nemrtvých pustili také. Vydali se výtahem dolu, až stanuli v samém srdci Undercity. Místo bylo dokonale dokrášlovalo náladu jeho obyvatel a Annihilator upřeně pozoroval veškerý ruch kolem sebe. Kolem létali netopýři, obchodníci se handrkovali s nakupujícími jako v každém jiném městě, kolem obtékali kanály plné jedovatě zeleného slizu, při kterém se Annihilatorovi zvedal žaludek. Sešli až uplně dolů a na mostě před královskou komnatou se Annihilator rozloučil s těmi dvěma. Stráže na začátku chodby byli nekompromisní, ale po několika minutách dohadování, Annihilator jim ukázal dopis adresovaný Lady Sylvanas a stráže, které si vyměnili pár bezradných pohledů přeci jen pustili cizince dovnitř. Annihilator procházel kolem strží, které byli uspořádány do dvojic, na dohled od sebe, až se dostal do kulaté místnosti. První postava, které si překvapěně všiml byl pán děsu. Slyšel o nich spousty, byli to nepříjemní protivníci, kteří používali různé úskoky a triky a dokázali od manipulace s lidma i vzkřísit mrtvého který ho pak slěpě poslouchal. Annihilator prošel kolem postavy démona a snažil se na něj ani jednou nepodívat. Před ním stála elfka. Bylo vidět, že patřila ke královským strážím Silvermoonu dříve, ale nyní už z ní zbylo jen tělo a kousek duše. Annihilator poklekl před Sylvanas, které se zatvářila maličko kysele a představil se ji. Na Sylvanas to žádný dojem neudělalo a sama ho přerušila. "Myslíš, že si sem mužeš přijít aby sis se mnou povídal? Myslíš, že i když jsi taky krvavý elf, že na tebe budu zvědavá?". Annihilator byl zaskočen a slyšel démona se hluboce smát. Nakonec ze sebe dostal pouze jedno jméno. "Datris Goldwing.". Sylvanas na něj překvapeně pohlédla a pokračovala. "Ano, mohl udělat více. Myslela jsem že mne tam nenechá, že mi pomůže bránit Silvermoon a kdyžtak za něj padnout. Ale on utekl, utekl a nechal mne tam samotnou.". Annihilator, kterému se zase vrátila řeč pokračoval: "Datris lituje svého činu a stydí se za něj dodnes. Ale chce odčinit svoji chybu, posílá mne, protože věří, že vám můžu být nápomocen. On sám drží Pohromu v Ghostlands... " "Zbytky Pohromy, chtěl jsi říct, že?" přerušila ho Sylvanas. "Jak mi asi můžeš být nápomocen? Sami tu máme své starosti...". Sylvanas byla přerušena dvěma hlasy a k Sylvanas se přitočil jeden strážce, který ji neco potichu pověděl. "Skutečně? No aspoň že k něčemu může být. Kolik bylo těch lidí? Dva?". Sylvanas se znovu podívala na Annihilatora. "Slyším, že nějaké bojové schopnosti máš. No, jsem ráda, že slyším takové zprávy. Pošlete ty lidi zpět a vraťte se na svá místa ostaní.".

IV.
        Annihilator se druhý den probudil v místnosti, která mu vzdáleně připomínala kobku, ale byl rád aspoň za něco. Pomalu vykoukl a viděl Undercity znovu ožívající po ránu. V tu chvíli mu někdo zaťukal na rameno, až se překvapeně otočil. "Temná paní s tebou chce mluvit, elfe. Prý jsi na něco ještě včera zapoměl.". Annihilator následoval strážce znovu k Sylvanas před kterou znovu poklekl, ale ona ho nyní vyzvala, ať se napřímí. "Včera jsi ještě povídal o nějakém dopisu, že? Jen jsme na to jaksi zapoměli. Podej mi ho tedy, uvidíme jestli tam bude něco užitečného.". Sylvanas četla dopis a Annihilator jen doufal, že se seržant nezmínil o nějaké události, která by mohla být Sylvanas proti srsti. "Ah, syn Keynena Sunstrika? Pamatuji si, když odcházel a já nastoupila na jeho místo. Ano, pamatuji si že měli dítě, ale že jsi to ty to by mne nijak nenapadlo.". Sylvanas dočetla a Annihilator se zmínil co se stalo v Silvermoonu. Chvíli té otázky litoval, ale Sylvanas si vydechla a začala zpívat o jejím konci.

"Anar'alah, Anar'alah belore

Sin'dorei
Shindu fallah na

Sin'dorei
Anar'alah
Shindu Sin'dorei

Shindu fallah na

Sin'dorei
Anar'alah belore

Shindu Sin'dorei

Shindu fallah na

Sin'dorei
Anar'alah belore

Belore"

        Annihilator cítil jak mu při té písni plné smutku a její bolesti tečou slzy po tváři, ale jakoby ta píseň násobila jeho odhodlání bojovat za Hordu, pomstít se za své rodiče, seržanta, elfy co viděl bojovat a umírat vedle něho a také za Sylvanas. "Máme spoustu svých problémů, ale více tě budou asi potřebovat v Orgrimmaru." Annihilator jen zašeptal, že tam vede také jeho cesta. "Thrall si nepřál vzít krvavé elfy k sobě, ale nakonec jsem ho přemluvila, že jsem byla taky elfkou. Dokaž, že zvládneš bojovat se zarputilostí orka. A jestli mne zklameš, budeš pro mne člověk." při poslední větě Sylvanas neskryla náznak lehkého úsměvu a Annihilator byl rád, že se nechová jako prvně. Odpoledne už vycházel z trosek Lordaeronu na svoji cestu do hlavního města Hordy.

V.
        Annihilator byl zase štěstím bez sebe, že vidí slunce až skoro zapoměl na své povinnosti. Durotar, o kterém se doslechl, že ho Thrall pojmenoval po svém otci byla skutěčně nádherná země. Vzducholoď na kterou prvně odmítal nastoupit, ale goblini, nechtějíc přijít o jednoho platícího pasažéra ho nakonec přemluvili přistála na dohled od města a Annihilator se vydal směrem k němu. Dva obrovští orkové ho nyní nechali projít bez problémů a Annihilator zaslechl jednoho z nich zavrčet "To nám teda Thrall přivedl perfektní spojence. Dyť všichni vypadají jako ženský, nemají žádnou sílu." Annihilator ignoroval jeho poznámku otráveným výrazem a přes náměstí prošel k místní hospodě. Náhle na něho někdo pokřikl a Annihilator si všiml skupinky krvavých elfů u stolu jak ho zvou k sobě. "Vítáme tě. Taky jsi sem přišel prodávat těmhle obtloustlým smraďochům věci z naší krásné země?" Annihilator byl maličko překvapený, že slyší takhle o sobě mluvit spojence a jen zavrtěl hlavou. "Jsem zde, abych pomohl Hordě v boji, ne abych je taky urážel." Elf, který ho oslovil prvně se jen uchichtl a ostaní u stolu jakoby na povel také. "Položit život za tyhlety zvířata? No hodně štěstí hochu." Poslední větu elf řekl s ironií bijící do očí, až se Annihilator radši otočil a oslovil jednoho orka kudy se dostane k Thrallovi. Zatímco se s orkem bavil, za zády se ozýval hluboký orčí řev a Annihilator viděl onu skupinku elfů jak se vysmívá partě trolů a orků, kteří byli pravidelnými návštevníky a tenhle stůl byl neoficiálně jejich. Annihilator zaslechl další ironickou poznámku elfa a viděl, jak elf chrstnul jednomu trolovi obsah své skleničky do obličeje. Ork, který řval už nějakou chvilku na elfy popadl skleničku a rozbil ji elfovi o hlavu. Na to se zvedl další elf a ork mu ihned uštědřil ránu pěstí, až zapraskalo elfovi v nose. Dva elfové sedící nejdále od orků, proměnily několika slovy dva orky v prasata a než se dosmáli, už stál nad nima trol s napřeženou židlí. Annihilator pozoroval s orkem, kterého se ptal celé dění a ork si jen potichu povzdychl. "Tohle bude těžký, naučit vás chovat se." Annihilator při té poznámce jen s nechutí souhlasil a pozoroval jak stráže rozdělují rvačku a ošetřují některé zúčastněné.

VI.
        Lok´Tar, cizinče! Ozvalo se když se Annihilator dostal do místnosti, kde seděl na trůnu samotný velitel Hordy. Annihilator už naučeně poklekl před Thralla a podal mu dopis. Thrall byl příjemný, ani se nechtělo věrit, že nechtěl uzavřít spojenectví s krvavými elfy. Dočetl dopis a přivolal jednoho Korkona, což byla královksá garda. "Postav se elfe. Čtu zde, že jsi schopný v boji a už jsi získal nějaké zkušenosti. Ještě toho večera si Annihilator našel dočasné bydlení a čekal co pro něj orkové přichystají.

VII.
        Annihilator nemohl spát. Pořád byl myšlenkami v Quel´Thalase, pak v Tirisfalu a pak si vzpoměl na utrpení Sylvanas. Když už byla noc značně pokročilá zaslechl krátký výkřik a hned se podíval z okna. Matné světlo osvětlovalo dole na ulici mrtvé tělo, které muselo patřit orkovi, neboť nikdo jiný nebyl tak silné postavy. Annihilatorovi poskočilo srdce, rychle se oblékl a ozbrojil a potichu vyběhl z domu na ulici. Nemusel čekat aby si oči přivykly na tmu a opatrně se začal plížit temnými kouty a uličkami mezi domy. Najednou si všiml malého světýlka vedle louče visící na rohu ulice a tiché zaklení. Annihilator neváhal a neslyšně se blížil k tomu místu, když ve stínu rozeznal temný obrys. Neváhal ani chvilku a vrhl se po zabijákovi. Ten zaskočen, se chvilku nedokázal bránit a Annihilator se snažil být co nejhlučnější, aby získal výhodu. Zabiják se rychle sehnul a nabral plnou hrst písku, kterému Annihilator jen tak tak uhnul. Pravou rukou držel zabijáka za rameno a snažil se přiblížit levou, na které měl ostré zvířecí drápy připevněné na pěsti. Zabiják se zatvářil odevzdaně a pak rychlým pohybem trefil Annihilatora pěstí do břicha. Annihilator vykřikl a v předklonu už stačil jen kontrovat rychlým máchnutím levačkou, kterou zanechal vrahovi na tváři krvavé stopy. Annihilator pustil vraha a v bolesti spadl na záda, když přiběhla hlídka. Po několika minutách přivedli vraha, kterýho sledoval jeden ork, poté co se assasin zbavil Annihilatora. Zabiják Annihilatora propaloval pohledem a křičel něco o pomstě, když si k němu přisedl ork, který přitáhl toho vraha. "Díky za pomoc hochu", usmál se ork a pomohl Annihilatorovi na nohy. Slyšel jsem zvuky boje, které už jsem doufal že nikdy neuslyším, ale odvedl jsi dobrou práci. Podal ruku Annihilatorovi. "Jmenuji se Garmonan a ty?". "Annihilator Sunstrike, jsem jeden z přeživších elfů ze Silvermoonu. Nyní bojuji za Hord." Garmonan se usmál a pohodil že udělal jen dobře.

VIII.
        Od toho večera uteklo několik dní a Annihilator, když se zrovna neopájel slávou svého zastavení aliančního vraha na ten okamžik už moc nemyslel. Necelý týden od onoho večera, když už si v Orgrimmaru zvykal, usínal když slyšel šepot: "Jsi si jistý, že to je on, Teuberte?". Druhá postava přitakala a Annihilatora, který už sahal po meči u postele, praštil zloděj po hlavě obrovskou palicí. Nevěděl jak dlouho byl omráčen, byl někde v lese a určitě ne blízko Orgrimmaru jak předpokládal. Už víceméně přišel k sobě, když se u jeho obličeje objevila noha v težké kožené botě. "Tak parchante, ty sis myslel že jsem plácal jen do větru, když jsem mluvil o tom, že se ještě uvidíme?" botou stoupl Annihilatorovi na hlavu a zamáčkl mu obličej na mokré listí na zemi. "Znemožnil jsi mne a skoro přivedl na popraviště. To ti nikdy neodpustím, nedávno se ti lidi klaněli vid? Teď se postarám o to, aby nikdo o nějakém stupidním elfovi už nevěděl. Koukni se co jsi mi udělal.". Na maličký okamžik nechal Annihilatora zvednout hlavu aby se mu podíval do tváře a spatřil tři tlusté rýhy na jeho tváři. Annihilatora se zmocnil na chvilku optimismus a zkusil se rychle narovnat a bránit se za což si vysloužil ránu pěstí do spánku. "Hoši, tady pán se kapánek vzpouzí.", zakřičel zabiják, ve kterém Annihilator poznal člověka a hlavou mu projelo co mu říkal seržant, když poprvé viděl Tyra. Z boudy za člověkem vykoukli tři další postavy a blížili se k Annihilatorovi. Tomu se svíral žaludek v nepoznaném strachu, kdy je sám. V krajině kde nikde nebyl, sám a proti přesile. "Tak, zabijeme ho hned nebo si maličko pohrajeme, křikl člověk na své společníky".

IX.
        Ta noc byla příšerná. Přivázán ke stromu, zbit, pobodán dýkami které jemně potírali jedem, aby vyzkoušeli za jak dlouho začnou působit různá ochromení svalstva, myšlenek anebo prostě chtěli zkusit experimentovat na něm. Vrcholem bylo když přinesli spoustu lahví s alkoholem, rozdělali oheň a pak opilí slibovali Annihilatorovi jak ho druhý den rozkrájí na kousky a budou mu dávat jíst jeho maso. Nyní už skupinka spala, až na jednoho trpaslíka, který měl hlídat Annihilatora. Ten však po flámu by taky nejradši spal a tak se jen držel vzůru, ale nijak se elfovi nevěnoval. Annihilator si tiše povzdechl a pomýšlel na nejhorší, když se sesunul a najednou viděl, že vyklouzl ze zajetí. "Skvělé", pomyslel si. "Ještě že neumí vázat lidi ke stromu.". Snažil se proplížit dál do lesa, ale uslyšel pod nohou křupnutí a zpozoroval překvapivě rychlou reakci trpaslíka, který zpozoroval že něco není v pořádku. Když už otevíral ústa ve výkřiku Annihilator sáhnul ho ohniště pro hořící klacek a projel s ním trpaslíkovi po vousech, které nasáklé lihem vzplály jako pochodeň a Annihilator ponechal hořícího trpaslíka svému osudu. Noční elf mžourající po okolí co se děje se už natahoval po dýce, ale Annihilator ač oslaben dosáhl na ni dřív a probodl krk elfa. Rychle se zdekoval od zbývajících dvou vrahů snažil se ze všech sil utíkat do lesa. Když už slyšel výkřiky, rychle se schoval pod spadlý strom a slyšel křičet člověka na druhého aby zůstali na dohled od sebe. Annihilator ležel v úzké škvíře mezi zemí a stromem a doufal že si ho nevšimnou. Človek, s nímž bojoval v orgrimmaru proběhl kolem bez povšimnutí, ale druhý se zastavil a skrčil se u polomu. Annihilator využil první okamžik a nabral plnou hrst směsi bahna a mokrého listí, který dobře posloužil jako roubík, uštědřil ránu pěstí do střev člověka a utíkal dál. Už si myslel že se jich zbavil a doběhl k řece. Annihilatora dostihly následky ran pěstí a jedů, které už skoro kompletně ochromily svalstvo. Annihilatora přemohla žízeň, že se naklonil nad vodní plochu, ale křeče už se zmocnily celého jeho těla, že bezvládně spadl do řeky a nechal se odnášet, jak věřil vstříc své smrti.