Annihilator I - V

        Annihilatorovi bylo kolem devatenácti, když do Quel´ Thalasu vnikla Pohroma. Už dříve slyšel o bojích elfů s různými nebezpečími ale naposledy to bylo dávno kdy společně s lidma porazili Vysocí Elfové porazili agresivní troly z kmenu Amani. Nyní však po pádu Silvermoonu byl již Arthas pryč a Quel´Thalas drancovaly zbylé menší armády, které bavilo zabíjet bezbranné elfy. Jednoho večera menší jednotka nemrtvých vtrhla do jeho vesnice a zpustošila ji drtivou většinu, než přišli na pomoc obránci a zahnali nemrtvé zpět. "Tohle už dál nejde, nemužu se jen dívat" běželo Annihilatorovi celé dny a noci v hlavě. Jeho kamarád z dětství Tasadar bojoval proti Pohromě v části, jen kousek od jeho bydlište v zemi která byla teď pochmurně nazývána Ghostlands.

I
        Již po několika trénincích ve zbrani se velitelům menší miličního oddílu, který vlastně bojoval na vlastní pěst proti Pohromě, zdálo že z toho kluka by mohlo něco být. Nebyl tak schopný ještě v používání obouručních zbraní, ale byl hbitý a už dopředu měl promyšlený další úder. Kapitán se jednou stavil za ním a řekl, že druhý den pujde s nima proti menší jednotce nemrtvých, kteří se pohybovali několik kilometrů od nich. Druhý den ráno Annihilator vyfasoval zbroj a dvě ostré dýky, které Annihilatorovi připomínaly staré nože z matčiny kuchyně. Asi po hodině a půl směrem na východ narazili na ovocný sad, když tu se zjevili tři magické blesky a zasáhli tří vojáky nalevo od Annihilatora do obličeje. Velitel okamžitě začal křičet rozkazy a zpoza stromů se objevil šílený pohled. Proti nim vybíhali (v rámci možností nemrtvého) ghúlové, zombie, kostlivci, 4 lichové a pár nekromancerů, kteří pozorovali bitvu a čekali na nový přírůstek do jejich řad. První běželi kostlivci, což byl problém pro střelce, kteří nebyli schopni se do nich trefovat. Ostatní elfové, kteří se postavili po stranách kolem kostlivců je nemilosrdně rozmačkali mezi zbojí a štíty, ale několik jich znovu bylo trefeno kouzly lichů. Velitel znovu zakřičel rozkaz ať se kryjí mezi stromy a postupují pomalu, lukostřelci se mezitím zbavili několika ghúlů a zbytek odrazili ostatní elfové se zbraněmi na blízko. Annihilator stál mezi nima a jen tak tak, že ho netrefil ghúl se svými ostrými drápy. Pak ale viděl něco co ho zaskočilo. Lichy nezajímalo koho ty kouzla trefí a i když Annihilator s ostatníma drželi zbylé ghúly a zombie od lukostřelců, lichové do nich pořád útočili různými kouzly, která občas trefila i jejich spolubojovníka. Jedno takové kouzlo, které vybuchlo u nich a elfy odhodilo do všech stran porazilo Annihilatora který spadl na záda přímo k nohám ghúla, jehož tvář se roztáhla do škodolibého šklebu: "Budeš nám dobře sloužit, ty a tvoji kamarádi zabijí zbytek vašeho druhu." ghúl se napřáhl a Annihilator zvedl ruku s napřímenou dýkou, když tu najednou projelo tělem ghúla ostří obrovské sekery. Nemrtvého vojáka rozťala vejpůl a Annihilator viděl, že za ghúlem stál Tasadar. Jen se mu stačil poděkovat když se za ním zjevila zombie. Annihilator neváhal a než se Tasadar stihl otočit už kolem něho proletěla druhá Annihilatorova dýka která trefila svuj cíl. Tasadar pomohl Annihilatorovi na nohy a běželi dopředu pomoci zbavit se lichů. Lichové byli vzteky bez sebe ale elfů na ně bylo moc. Několik se jim podařilo odrazit magií ale nakonec padli. Než se elfové mohli otočit zpět nekromanceři, kteří očekávali jiný průběh boje se otočili a uprchli. Na konci se tvářil velitel i přes vítězství rozpačitě. "Věděli o nás" říkal si "Jak je to možné vždyť o tom nemohl nikdo vědět a už vůbec ne vojáci Pohromy."

II
        Annihilator se pořád zlepšoval a nyní se dokonce účastnil těžších a těžších výprav. Jednou byl s Tasadarem u potoka a povídali si o tom jaké to bylo žít než sem Arthas dotáhl takové příšery, když uslyšel dusot kopyt. Rychle pokynul Tasadarovi ať se skrčí za kámen a pozorovali temného rytíře na koni jak s několika ghúlama pozoruje krajinu. Jeden z nich se rozběhl směrem k nim, když tu se zarazil a vrátil se zpět k rytíři. "Tak a vědí o nás", poznamenal Tasadar. Annihilator se na něj nervozně podíval. "Jakou máme šanci přežít?" "Ten temný rytíř je schopnej nás dosta oba najednou" odpověděl mu Tasadar. Annihilator nasucho polknul a sevřel rukojeť svého meče "Tak když už tak tu nebudeme schoulení jako dbě malý děcka ne?" Tasadar zavrtěl hlavou, sundal si ze zad samostříl a zplna hrdla zařval. Annihilator čekal skrčený na nejpříhodnější okamžik a sledoval Tasadara jak s neuvěřitelnou lehkostí pálí do ghúlů, zatímco ti se zprvu zmateně otáčeli odkad ta rána příšla. "Běž! Sraž toho rytíře z koně a dej mi čas než vyřídím ty ghúly!", Annihilator popadl obouruční meč a srazil jezdce z koně. "Za tohle zaplatíš, utopíš se ve vlastní krvi červe" zavrčel jezdec a obrovským mečem, dvakrát větším než Annihilatorův, se napřáhl. Annihilator zblokoval ránu mečem ale síla úderu ho srazila na jedno koleno. Rytíř se napřáhl podruhé a Annihilator rychle uskočil a když měl čas vydechnout všiml si že Tasadar zmizel z dohledu. Musel už přece ty ghúly porazit, každou chvilkou tu bude. Několika dalším ranám uhnul, jednou dokonce sebral odvahu udělat výpad ale ten mu rytíř odrazil až mu skoro vyrazil meč z ruky. Náhle se rytíř zarazil a strnul na jednom místě, meč mu vypadl z ruky a on spadl na zem. Annihilator se rozhlížel kdo ho zachránil a všiml si že má krk prostřelený třemi šípy. Vyčerpáním si sedl na zem když náhle slyšel vzdáleně povědomý hlas: "Zase si hrajeme na vojáčky, Annihilatore Sunstriku?" Překvapeně se otočil a viděl obrovského elfa ve staré zbroji královské gardy. Ano toho muže znal a on znal jeho ještě jako malého kluka. Annihilator se usmál na nově příchozího a řekl: "Rád vás zase vidím Seržante Goldwingu, ale myslel jsem..." seržant ho posunkem utišil. "Pojď někoho ti představím." A křikl do křoví na úpatí konce za nima. Z něho vyšli další tři hraničáři s kušema. "Tak tohle je Annihilator, syn Keynena Sunstrika, kdysi prvního ochránce královského rodu Sunstriderů." Annihilator si zvědavě prohlížel elfy stojící okolo něho. Byl tam seržant, nalevo vysoká blondýna, tmavovlasý elf s několika jizvami na tváři a další elf, který měl kápi z pod které mu byla vidět jen špička nosu a brada. "Tak a tohle je jen zlomeček naší síly Annihilatore, kdyby ti to nevadilo byl bych potěšen kdybych tě mohl mít pod dohledem. Pojď já ti cestou vše vysvětlím."

III
        Annihilator přemluvil seržanta, aby se vraceli kolem místa kde viděl Tasadara naposledy a stále se zvědavě vyptával jeho nových spolubojovníků. Ukázalo se, že ten muž s kápí se jmenuje Rufulus a je specialista na vaření jedů a na překvapivé útoky ze zálohy a kápi má jen kvůli zlomenému nosu z dávné hospodské rvačky. Ten zjizvený elf se jmenuje Aurem a prý spolu se seržantem uprchli ze zničeného Silvermoonu a seržant o tom dodnes nerad mluví, protože smrt krále a jeho první ochránkyně Lady Sylvanas si klade na svoje svědomí. A ta elfka je seržantova sestra Safiya a ač vypada mladší je jeho starší sestrou se sklony komandovat ostatní lidi nehledě na jejich úlohu v kolektivu. Když došli k velikému kameni za který se prve Annihilator s Tasadarem schovával našli Tasadara jak kleje nad jeho zlomeným mečem. "Sakra, kruci ten jsem štípnul tátovi který s tím sekal troly na kousky." Seržant si prohlížel místo kde Tasadar znovu uklidil k odpočinku duše nemrtvých a uznale pokýval hlavou. "Dost dobré chlapče, to že vás naučil ten klaun Duskblade, který si teď hraje na velitele armády?" Tasadar přikývnul a procedil mezi zuby: "A taky nás nedávno málem poslal na smrt, i když jsme měli snad dvojnásobnou přesilu." Seržant pohlédnul na Tasadara a po krátkem rozhovoru bylo jasno. Tasadar jde s nima.

IV
        Časem si zvykli na nová jména a nové zbraně. Jednou z prvních věcí kterou poradil seržant Annihilatorovi bylo ať nebojuje s obouručníma zbraněma. "Víš, jsi rychlý, hbitý, ale zase ne moc silný. Než se napřáhneš pořádně už tě soupeř rozpáře vejpůl." Annihilator se tedy cvičil ve skloubení pohybů obou paží, aby obě dělaly v boji co chce on. V malé, zastaralé barabizně která sloužila jako základna hraničářů a sklep nyní místo lahví vína, které tam byli před válkou, sloužil jako zbojírna. Jednou k večeru přistoupil seržent před ostatní. "Jsem si jistý, že jste slyšeli o zigguratech, což jsou budovy které slouží jako studna pro magickou energii čarodějů a nekromancerů Pohromy." Annihilator ne zcela si jistý o čem seržant mluví jen přikyvoval hlavou. "Mám za to, že když odřízneme jejich čaroděje od zdroje jejich energie, že budeme schopní zničit zbytky Pohromy, co nám tu nechal Arthas podstatně rychleji. Ráno se k nám připojí ještě jedna parta od jednoho mého přítele, věřím, že společně nás bude okolo 1500 vojáků všech možných zaměření. Budeme mít také čaroděje, lukostřelce, hraničáře, léčitele a několik paladinů, kteří jsou specialisti na tuhle chásku." V místnosti vládlo nadšení a Annihilator pomalu druhého rána nemohl dospat.

V
        Blížili se dvoum magickým budovám a Annihilator, který byl v oddílu se seržantem se stále nervozně rozhlížel po lesích jestli nikde neuvidí špiona Pohromy. Les byl ale čistý a když byli na vrchu kopce, pod kterým ležely budovy dal seržant povel k zastavení. "Zůstaneme tady, zespoda se k nám nedostanou je to moc strmý kopec a my půjdeme málo známou boční cestou a vpadneme jim do zad." Annihilator mrknul na Tasadara a ten mu to oplatil úsměvem "konečně od nich budeme mít pokoj" řekl Tasadar. Po dvou hodinách vysvětlování plánů přišel seržant ke svým jednotkám. "Takže jsme se dohodli s Tariasem, že půjdeme první zítra ráno s jedním jejich oddílem mágů a léčitelů. Ten vzdálenější ziggurat je první cíl dobyjeme ho a ponecháme jim tuhletu maličkou" a ukázal na vůz plný nejrůznějších výbušnin, za který by se nezlobil ani kdejaký goblin. "Potom se vrátíme nahoru, pokud se pokusí bojovat na otevřeném prostranství, rozstřílíme je z vrchu, teď si odpočiňte a připravte se na boj." Ráno kolem sedmi už stály všechny jednotky ve zbroji na kopci a knězi, mezi nimiž bylo i spousta žen se modlili za ostatní bojovníky, střelci si naposledy prohlíželi své luky nebo samostříly, než je použijí v boji. Seržant zavelel a určené jednotky vyrazily za ním. Co však zarazilo elfy když mezi stromy viděli, že vojáci Pohromy jsou připravené na boj taky. Seržantovi se mihla po tváři stopa zoufalosti a po chvilce rozmýšlení se před budovou střetly obě armády.